Petr Trombik: Globální rovnováha a zachování amerického způsobu života

Praha 17. září 2018

Ministryně vnitřní bezpečnosti USA Kirstjen Nielsenová vyjádřila obavy, ze americký způsob života je ohrožen. Globálně vzniká mocenské vakuum a hrozí konec unilateralismu, prohlásila ve svém projevu na Universitě George Washingtona. Neupřesnila však, zda je americký způsob života ohrožen jen v USA nebo i ve zbytku světa. To  se zřejmě rozumí samo sebou.

Rovnováha sil v pojetí US geopolitiky

„Ničí se rovnováha sil, jež byla příznačná pro světový řád dlouhá desetiletí. Je ohrožený unipolární svět Ameriky.“ Unipolární svět však není o rovnováze, ale jen o převaze. Mocenské vakuum nevzniká, vznikl spíš mocensky přetlak. O čem to vlastně paní ministryně na univerzitě vypravovala? „Unipolární svět Ameriky“ fungoval snad jen díky věčně opilému ruskému presidentovi Jelcinovi. Bipolární svět, kdy byla globální rovnováha garantovaná možností vzájemného zničení SSSR a USA, pokračuje i nyní. Garance vzájemného zničení Ruska a USA stále platí. Tak jako za studené války.

Putin konstatoval, že pro něho, jako vůdce Ruska nemá svět bez Ruska smysl. Jednoznačně tím potvrdil pokračování studenou válkou prověřené bipolarity, kdy se vedly jen války v zastoupení a bezprostřední konfrontace mezi SSSR a USA , pravě díky vzájemně garantovanému zničení, nehrozila. Nukleární výzbroj obou velmocí ostatně garantovala zničení celého lidstva a to několikanásobně. Overkill se tomu říkalo.

V současnosti je už nutné počítat i s Čínou. Spolu s dalšími státy, které nukleárními zbraněmi disponují. Svět je multipolární, aniž by se paní Nielsenové dovolil. Nukleárních států přibylo, tak jako jaderných megatun. Jejich nosiče jsou kvalitnější. Ruské území je po rozpadu SSSR sice víc na dostřel NATO/USA než za časů SSSR, ale USA jsou stále na dostřel z Ruska a nyní už i z Číny. Dle  nadsazených úvah amerických stratégů, „unilaterální rovnováhu“ ohrožuje i Severní Korea a Írán.

Každopádně americké „sanktuárium“ není chráněno lépe než za studené války před rozpadem SSSR. Na rozdíl od roku 1914 nebo 1939.  Do 1. i 2. světové války se mohly USA zapojit bez obav, byly za mořem. Chce snad nyní Trump vysušovat washingtonské bažiny ruskými nebo čínskými atomovkami? Jak je na tom Evropa a naše česká kotlina? Budou ruské atomovky barbarské na rozdíl od amerických, které jsou humánní, jak předvedl už president Truman v Hirošimě a Nagasaki?

Že to nedochází bostonskému profesorovi historie, bruselským generálům i domorodým publicistům s intelektuálním deficitem, to je pochopitelné. Jsou za to dobře placeni, tak ať si žvaní. Je jich proto permanentně dost na obrazovce TV i v sídle NATO. Ale pokud jde o ministryni vnitřní bezpečnosti USA, jde do tuhého.

Hodnota a cena

Americké hodnoty a  způsob života mají větší cenu než zničení USA a zbytku světa v nukleární konfrontaci? Platí opět heslo „lépe mrtvý než rudý?“ V Kremlu už rudoši nesedí víc než jednu generaci. Obraťte spis zrak k Bruselu, tam jich uvidíte dost. Abychom za americkou „rovnováhu“ a způsob života bojovali společně s ostatními členy NATO, měli bychom vědět, co to rovnováha a uvedený způsob života vlastně je.

Ze zkušeností i z elementární fyziky víme, že rovnováha vzniká pouze vyvažováním dvou i více sil. I v politice může být sil více, výsledkem je však rovnovážný stav, který se liší jen tím, zda je spíš dynamický nebo statický. Působí-li pouze jedna síla, o rovnováhu nejde. Takovou silou muže být třeba gravitace. Těleso se pohybuje jedním směrem a jde-li o člověka, může to být chvilkově velmi komfortní pocit, ale jen pokud padající volným pádem disponuje padákem. Otevře-li se fungující padák, sily se poněkud vyrovnají. Jedině v  takovém případě nekončí pád brutálním seznámením se s výsledkem gravitace, s realitou.

Unipolární představa rovnováhy paní Nielsenové je pojetí, které odpovídá spíš volnému pádu bez padáku. Pokud sledujeme vývoj USA v posledních letech, umíme si představit způsob uvažování americké ministryně. Americké elity, totiž žijí v komfortu volného pádu. I velmoci mohou rychle a tvrdě upadnout. Nejde jen o intelektuální úroveň těchto „elit“, o jejich vzdělaní. Tento stav  popisují mnozí znalci života v USA  jinde a lépe. Postačí však sledovat holywoodskou produkci, kterou máme díky naší televizi neustále na očích. „Nastavuje zrcadlo realitě“, jak kdysi v TV upozorňovali před jejím uvedením.

Jaká je cena amerického způsobu života a jaká je jeho hodnota?

Americký způsob života známe z těchto filmů a seriálů, kterými nás všechny kanály obšťastňují každodenně, tak jako jsme byli kdysi obšťastňováni sovětskou filmovou produkcí s různými stachanovci. Sovětští úderníci lámali rekordy v rubání uhlí, údernice v dojení krav.  Teď vidíme americké bezpečnostní úderníky a údernice, kteří udeří na zločin kdekoliv v US i ve světě. A lámou v jeho potírání rekordy. V ulicích amerických měst i v afghánských pustinách.

Jaká je hodnota života v USA si můžeme udělat představu dle těchto „uměleckých“ děl. Jaká je cena tohoto amerického způsobu života zjistíte, když se podíváte na výši US rozpočtu na jeho obranu. Jakou hodnotu má Nobelova cena míru udělená Baracku Husseinu Obamovi,  který hodil ještě více bomb na více států, než jeho předchůdci? Akorát nepoužil k humanitárnímu bombardování atomovky jako Truman. Neztrácejme však naději, americký způsob života je hodný obrany za jakoukoliv cenu, včetně použití atomovek.

Jsou evropské hodnoty totéž jako hodnoty americké nebo africké. Pokud ne, tak čím se liší? Třeba nám pan Janda odpoví. Jeho Evropské hodnoty mají totiž cenu mzdy vysloužilého pornoherce. Musíme bránit krví tyto hodnoty, aby se brzo mohl konat Kábul Pride? Nějak bychom to bez amerického způsobu života vydrželi. Ani ten sovětský se u nás neujal a přežili jsme ho se zdravým rozumem. Kéž by to tak bylo i nyní.

USA prozatím globálně brání americky způsob života a jeho hodnoty za cenu likvidace mezinárodního obchodu uvalováním sankci na kdekoho za cokoliv, kdo se jim dobrovolně nepodrobí. Kdysi byl svobodný trh vzájemně podmíněn s demokratickým zřízením. Svobodný mezinárodní obchod je nyní sankcemi likvidován a demokracie přitom vzkvétá?

Kdysi nás liberální ekonomové a teoretici demokracie poučovali, že státy, které spolu obchodují, spolu neválčí. Tak fungovalo Evropské hospodářské společenství, než se transformovalo v Evropskou unii. Zřejmě po vzoru Německého celního spolku, který se transformoval z desítek svobodných království, knížectví a měst, ve druhou Velkoněmeckou říši, která skončila díky 1. světové válce. Proto  nyní vidíme i v EU pravý opak svodného trhu i demokracie.

S podporou liberálně demokratické EU jsou americké sankce prosazovány. Bude se válčit, když se s mezinárodním obchodem, jako předpokladem mírového soužití, přestane? Ultimáta provázená sankcemi, která jsou Rusku stále intenzivněji kladena z Washingtonu i Londýna, jsou čím dál více na úrovni ultimáta, které poslali Srbsku z Vídně roku 1914. Kam to vedlo, pamatujeme. Kam to  povede lidstvo nyní? K unilaterálnimu světu a jeho rovnováze snad, ale bez lidstva.

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *