Michal Dlouhý: Osobnosti četnické kriminalistiky

Praha 31. července 2018

Formou medailonků si dovolím čtenáře seznámit s osobami, které se zasloužily o rozvoj četnické pátrací služby, jsou autory publikací spadajících do kategorie kriminalistické literatury či se zasadily o rozvoj některých kriminalistických disciplin. Obrázek v příloze.

Z nich zaujímá nejvýznamnější místo Josef Ježek a těsně jej následují jeho nejbližší spolupracovníci Josef Povondra a Oldřich Pinkas, kteří představují pomyslné tři krále četnické kriminalistiky. Uvedené osobnosti se zasadily o rozvoj pátrací služby ze svých manažerských pozic.

Následující četníci: Theodor Rotter, Josef Vávrovský a Ladislav Havlíček se oproti výše uvedeným zasadili o rozvoj některých kriminalistických disciplin.

Tři králové četnické kriminalistiky Povondra – Ježek – Pinkas

Josef Ježek

Josef Ježek se narodil dne 2. srpna 1884 v Žamberku, jako prostřední ze tří sourozenců. Jeho otec byl zakladatelem a ředitelem místní české měšťanské školy. Po absolvování obecné školy Josef Ježek studoval gymnázium, které však nedokončil. Dal se zapsat do Zeměbranecké kadetní školy ve Vídni a po jejím absolvování byl se třemi vyznamenáními vyřazen ke 22. zeměbraneckému pěšímu pluku v Černovicích v Bukovině s hodností podporučíka. V roce 1909 odchází s hodností poručíka od armády a je se stejnou hodností na vlastní žádost převzat k četnictvu k Zemskému četnickému velitelství č. 13 v Černovicích. Po absolvování odborné zkoušky je v roce 1910 ustanoven velitelem četnického oddělení ve Vižnici a po několika měsících je jmenován pobočníkem zemského četnického velitele v Černovicích. V témže roce uzavírá sňatek s místní šlechtičnou. V roce 1913 je mimořádně povýšen do hodnosti rytmistra. V roce 1915 byl přemístěn k Zemskému četnickému velitelství ve Vídni a zařazen jako velitel četnického oddělení v Sankt Pölten v Dolních Rakousích. Od počátku června 1917 byl přemístěn na vídeňské ministerstvo zeměbrany, kde byl až do konce války jako konceptní důstojník v četnickém oddělení.

Po vzniku samostatného československého státu byl nejprve velitelem četnického oddělení v Jindřichově Hradci a od března 1919 byl vyslán na zemské četnické velitelství do Bratislavy s úkolem napomoci vybudovat na Slovensku četnictvo. V listopadu téhož roku byl přemístěn na 13. oddělení ministerstva vnitra, mající na starost četnictvo, coby pobočník přednosty. V roce 1920 je povýšen do hodnosti majora a začíná se zabývat otázkou rozvoje četnické pátrací služby a její organizace. V roce 1921 je povýšen do hodnosti podplukovníka a iniciuje zpracování pokynů pro výkon pátrací služby, jejichž autory jsou kapitán Josef Povondra a kapitán Oldřich Pinkas – Pokyny pro službu pátrací a daktyloskopickou bezpečnostních orgánů. Dále následuje zřízení četnického oddělení u poznávacího úřadu policejního ředitelství v Praze k jednotnému řízení pátrací služby vykonávané jednotlivými četnickými stanicemi.

V roce 1925 se stává přednostou 13. oddělení ministerstva vnitra a ze své pozice usiluje o další zdokonalování pátrací služby četnictva. Nápomocni jeho snahám jsou opět četničtí důstojníci Josef Povondra a Oldřich Pinkas. V roce 1925 začíná pracovat Ústav pro chov a výcvik služebních psů četnictva v Pyšelích u Benešova. Josef Ježek byl totiž mimo jiné vášnivým kynologem. Od počátku ledna 1928 byly zřízeny v sídlech krajských soudů četnické pátrací stanice a došlo k osamostatnění výše uvedeného četnického oddělení a jeho transformaci na Ústřední četnické pátrací oddělení. V roce 1931 stál Josef Ježek u zrodu odborného časopisu Bezpečnostní služba, do něhož napsal řadu odborných pojednání o využívání služebních psů a o pátrací službě obecně. V roce 1935 bylo zahájeno vysílání bezpečnostního rozhlasu a v témže roce bylo zřízeno prvních pět četnických leteckých hlídek, i to je spojeno s osobou tehdy již plukovníka Josefa Ježka, který řadu zkušeností čerpá ze zahraničí. O autoritě a přínosu Josefa Ježka pro rozvoj pátrací služby svědčí i to, že v úvodu řady odborných kriminalistických publikaci je uvedeno výslovné poděkování jeho osobě.

V roce 1936 je Josef Ježek, již s hodností generála přemístěn do Bratislavy ve funkci zemského četnického velitele pro Slovensko. Zde se zasazuje o záchranu chovu tatranského čuvače a využívání tohoto plemene v pátrací službě vykonávané četnictvem.

Od 15. února 1937 se stal generál Ježek zemským velitelem četnictva pro Čechy. Vzhledem k zostřující se mezinárodně politické situaci řeší generál Ježek národnostní otázky v českém četnictvu, zejména v pohraničí. Při německé okupaci nařídil ničení spisů zpravodajského charakteru.

Dnem 3. června 1939 se stal generál Ježek ministrem vnitra protektorátní vlády a následně se stal generálním velitelem četnictva. V lednu 1942 byl generál Ježek po incidentu s K. H. Frankem odvolán z postu ministra vnitra a dnem 1. března 1942 byl přeložen do trvalé výslužby. Až do konce války pracoval jako referent Západočeské kaolinky.

Po osvobození byl 15. května 1945 zatčen a držen v zajišťovací vazbě. V lednu 1947 byl odsouzen za zločin proti státu, avšak od potrestání bylo upuštěno, vzhledem k jeho obhajobě spočívající v pomoci českým občanům za okupace.  Poté pracuje jako úředník v jedné pražské firmě. V dubnu 1954 je zatčen pro údajnou činnost proti tehdejšímu zřízení a ve vykonstruovaném procesu v měsíci červenci téhož roku odsouzen na doživotí. Na základě amnestie je propuštěn 10. května 1960. Josef Ježek zemřel v Praze v březnu 1969.

Josef Povondra

Josef Povondra se narodil dne 14. března 1871 v Malesicích. Po studiu na nižší reálce v Plzni se stal hospodářským úředníkem. V osmnácti letech vstoupil do armády a po základním výcviku nastoupil dne 1. dubna 1893 k četnictvu. Nejprve sloužil na četnické stanici v Kuklenách u Hradce Králové a v letech 1898 – 1905 na četnické stanici v Dobrušce, zprvu jako závodčí. Již v té době se zajímal o německou a rakouskou kriminalistickou literaturu a sám objasnil několik případů vražd. Za prvních 12 let služby měl 451 zatčených pachatelů trestných činů a 609 udání pro trestné činy. V obvodu četnické stanice Dobruška se mu podařilo vymýtit pytláky. Pochytal jich celkem 28 a jeden z pytláků po četníku Povondrovi dokonce vystřelil.

V roce 1905 byl přemístěn do Prahy na Královské Vinohrady, a záhy se stal okresním četnickým velitelem s hodností rytmistra. Zde založil v roce 1907 první daktyloskopickou sbírku u četnictva na našem území, do níž od roku 1911 zasílaly jednotlivé četnické stanice daktyloskopické karty.

V době první světové války byl přemístěn k poznávacímu oddělení generálního gouvernementu v Lublani. Po vzniku samostatného československého státu opět sloužil u okresního četnického velitelství v Královských Vinohradech. I nadále se zajímal o tehdejší zahraniční kriminalistickou literaturu a zpracoval několik odborných pojednání o pátrací službě četnictva.

V roce 1922, když bylo při poznávacím úřadě pražského policejního ředitelství zřízeno zvláštní četnické oddělení, stal se jeho velitel s hodností kapitána výkonného. V témže roce byly vydány Pokyny pro službu pátrací a daktyloskopickou bezpečnostních orgánů, jejichž byl Josef Povondra spoluautorem.

S hodností štábního kapitána se Povondra zúčastnil v roce 1925 Mezinárodní policejně-technické výstavy v Karlsruhe.

V roce 1928, kdy bylo četnické oddělení poznávacího úřadu policejního ředitelství v Praze přeměněno na Ústřední četnické pátrací oddělení, stal se štábní kapitán Povondra jeho velitelem. V roce 1931 byl povýšen do hodnosti majora. Do výslužby odešel na vlastní žádost v roce 1933. Byl autorem řady pojednání z oblasti pátrací služby četnictva a daktyloskopie, které byly uveřejňovány v odborných časopisech.

Po svém penzionování žil Josef Povondra ve svém domku v Choceradech nad Sázavou, kde se věnoval zahraničení. Josef Povondra zemřel dne 8. července 1940 v Poděbradech.

 

Oldřich Pinkas

Oldřich Pinkas se narodil dne 3. září 1886 a pocházel z učitelské rodiny, kde vyrůstal jako jedno ze sedmi dětí. Vystudoval malostranské gymnázium v Praze a od roku 1906 byl zapsán na filosofické fakultě Karlovy university v Praze. Těsně před závěrečnými zkouškami jej zastihla válka, kterou prodělal jako řádný důstojník ve vojsku. Po válce se však k učitelské profesi již nevrátil.

V roce 1919 se přihlásil jako záložní důstojník do služeb československého četnictva a byl přidělen jako druhý pobočník zemského četnického velitele v Bratislavě. Tam se také seznámil s tehdy rytmistrem Josefem Ježkem, který zastával funkci prvního pobočníka zemského četnického velitele.

V ještě  roce 1919 nastupuje do důstojnické školy a po jejím absolvování byl povolán k práci konceptního úředníka ve 13. oddělení na ministerstvu vnitra, které mělo na starost záležitosti četnictva.  Přispělo k tomu bezpochyby i přátelství s Josefem Ježkem, který se v roce 1925 stal již s hodností podplukovníka přednostou vojenské skupiny 13. oddělení.

Právě na Ježkův popud se tedy kapitán Oldřich Pinkas stává spoluautorem Pokynů pro službu pátrací a daktyloskopickou bezpečnostních orgánů a Sbírky četnických předpisů.

Problematikou pátrací služby četnictva se zabývá i po roce 1928, kdy došlo ke zřízení četnických pátracích stanic a Ústředního četnického pátracího oddělení v Praze. Dnem 1. května 1933 byl v hodnosti majora přemístěn na funkci náměstka velitele Ústředního četnického pátracího oddělení. Zde od roku 1939 působil jako velitel, od roku 1940 v hodnosti podplukovníka, až do svého penzionování dne 30. června 1942, kdy došlo ke včlenění Ústředního četnického pátracího oddělení do Všeobecné kriminální ústředny.

Oldřich Pinkas byl autorem řady odborných pojednání z oblasti pátrací služby a používání služebních psů četnictva uveřejňovaných zejména v časopise Bezpečnostní služba. Kynologii se Oldřich Pinkas věnoval coby autor odborných publikací o chovu psů i v důchodovém věku. Byl ženatý a otcem pěti dětí. Zemřel v Praze dne 19. února 1960.

Theodor Rotter

Theodor Rotter se narodil v roce 1873. Po středoškolské přípravě vstoupil do kadetní školy v Praze a po jejím absolvování odchází jako důstojník do služby k vojenskému pluku.

Po nástupu k četnictvu sloužil v hodnosti rytmistra coby velitel četnického oddělení na Kladně, kde od roku 1909 cvičil své soukromé psy – párek německých ovčáků, k výkonu bezpečnostní služby. Zasadil se o vydání povolení k vodění cvičených psů do služby a v roce 1911 zpracoval první služební předpis o používání policejních psů u četnictva s názvem Výcvik a použití služebních psů. Rotterovo používání policejních psů na kladensku se dostalo i do světoznámého Haškova románu.

V roce 1915, kdy působí v Písku jako tamní velitel četnického oddělení, zřizuje v Písku první četnický psinec na našem území a s hodností majora se zde zabývá chovem a výcvikem služebních psů pro potřeby četnictva.

V období první světové války krátkodobě sloužil v Černé hoře a v Albánii. Po návratu dosloužil jako štábní důstojník zemského četnického velitelství v Praze.

Po vzniku samostatného československého státu začal na krátkou dobu používat namísto jména Theodor počeštěné jméno Bohuslav.

Služební kariéru u četnictva ukončil s hodností podplukovníka v roce 1919.

 přes své penzionování se nadále zabýval otázkami kynologie, a to nejen používání cvičených psů pro výkon bezpečnostní služby, ale i ku prospěchu veřejnosti, například v pastevectví. Zvýšil svoji činnost i po stránce organizační. Měl značný podíl na ustanovení Svazu organizací kynologických, později přejmenovaný na Československý svaz kynologický. Jako známá osobnost byl Theodor Rotter vysoko hodnocen v kynologických kruzích, nejen u nás, ale i v zahraničí.

Své dlouholeté zkušenosti shrnul do řady odborných pojednání uveřejňovaných v odborném časopise Bezpečnostní služba, ale i v odborných kynologických i národohospodářských časopisech. Kromě toho je autorem knihy Výchova a výcvik psa pro účely služební a sportovní, která byla vydána ve čtyřech vydáních a řady odborných publikací o psech a možnosti jejich využití.

Theodor Rotter zemřel v roce 1944.

 

Josef Vávrovský

Josef Vávrovský se narodil dne 10. února 1879 v Dolním Bukovsku. Do služeb u četnictva se přihlásil dne 23. prosince 1904 u Zemského četnického velitelství č. 1 ve Vídni. V letech 1910-1911 absolvoval soukromou školu pro kancelářskou službu u státních úřadů. Dnem 1. června 1912 byl přemístěn k Zemskému četnickému velitelství č. 2 v Praze a 28. října 1918 byl převzat jako místostrážmistr do československého četnictva. Hodnostní školu ukončil v roce 1921 s dobrým prospěchem a v témže roce konal službu jako polní četník na Slovensku. Dnem 1. června 1921 byl povýšen do hodnosti vrchního strážmistra. Po zřízení četnického oddělení u poznávacího úřadu policejního ředitelství v Praze byl v listopadu 1922 zařazen do jeho stavu. Vzhledem ke svým schopnostem, znalosti němčiny, francouzštiny, polštiny a esperanta, jakož i vztahu ke kancelářským činnostem, tj. znalosti kancelářské manipulace, těsnopisu a psaní na stroji, byl Josef Vávrovský pověřen zřízením a vedením Evidence zločinců z povolání pro potřeby výkonu četnické pátrací služby. Z důvodu zkvalitnění boje proti tomuto druhu pachatelů trestné činnosti byla Josefem Vávrovským navržena a vedena vnitřně strukturovaná evidence zločinců z povolání, která obsahovala údaje zasílané jednotlivými četnickými stanicemi, ale i zahraničními bezpečnostními úřady.  Při své činnosti vycházel ze zahraničních zkušeností bezpečnostních úřadů v Norimberku, Ženevě, Paříži, Drážďanech, Berlíně, Gdaňsku, Varšavě a v Antverpách, kde mu bylo umožněno seznámit se s organizací výkonu bezpečnostní služby a způsobem vedení evidence zločinců. Kromě toho díky své obsáhlé korespondenci získal značné množství tiskopisů a používaných kartoték z řady států světa. V roce 1926 mu generální velitel četnictva udělil pochvalné uznání za úspěšnou činnost v oboru pátrací služby.

 Již po svém penzionování vydal Josef Vávrovský v roce 1930 tiskem státní tiskárny v Praze příručku pro praktickou potřebu bezpečnostních orgánů, a příbuzná odvětví bezpečnostní služby, pod názvem Zločinci z povolání. V uvedené publikaci samozřejmě nevynechal zmínku o přínosu esperanta pro mezinárodní policejní spolupráci.

Josef Vávrovský dále pokračoval ve svém celoživotním díle, cestoval do zahraničí za účelem zdokonalování jazykových znalostí, prosazoval i nadále esperanto jako mezinárodní dorozumívací jazyk policejních sborů a snil o tom, že se Praha stane centrem mezinárodní policejní spolupráce. Pro své bývalé kolegy z řad četnictva již coby penzista pořádal kursy esperanta.

Za účelem zdokonalení znalostí francouzštiny žil jako penzista téměř dva roky v Paříži a znalosti ruštiny si doplnil zájezdem do SSSR.

Josef Vávrovský zemřel v Praze dne 20. března 1946.

Ladislav Havlíček

Ladislav Havlíček se narodil dne 6. dubna 1900 v Křížlicích u Jilemnice v Krkonoších, jako jedno z osmi dětí. Po absolvování obecné a tříleté občanské školy se vyučil zámečníkem. V době první světové války se krátce účastnil coby voják bojů na srbské a italské frontě. Po vojenské službě absolvované v letech 1920-22 byl v září roku 1922 přijat coby četník na zkoušku u zemského četnického velitelství v Praze. Po absolvování školy pro výcvik četníků na zkoušku byl přemístěn do Ústí nad Labem, později sloužil na četnické stanici v Teplicích-Šanově, kde měl svého soukromého psa Gurtha, kterého používal k výkonu služby, a rovněž se zabýval fotografováním. Právě v této době se začal ve službě potýkat s řáděním lupičů pokladen.

Od dubna 1928 do konce roku 1929 sloužil coby vůdce služebního psa Gurta na četnické pátrací stanici Praha – venkov. Vzhledem ke zdravotním potížím způsobeným jízdami na motorovém kole za každého počasí, byl přemístěn na Ústřední četnické pátrací oddělení, kde se zabýval vyšetřováním případů vylupování pokladen, při čemž využíval své zámečnické znalosti i dovednosti v oblasti fotografování. Na Havlíčkův popud vznikla v roce 1931 samostatná skupina pro stíhání lupičů pokladen a metalografii. V témže roce zpracoval směrnici Usvědčování lupičů pokladen pomocí mikro a makrografického zvětšení stop hasáků. V roce 1932 byl povýšen na štábního strážmistra a po absolvování školy pro výcvik velitelů četnických stanic byl v roce 1934 povýšen na praporčíka. Byl jmenován soudním znalcem krajského trestního soudu v Praze v oboru mechanoskopie.

Od roku 1935 se podílel coby hlasatel na vysílání bezpečnostního rozhlasu. V roce 1937 byl povýšen do hodnosti vrchního strážmistra a v roce 1938 uzavřel svůj první sňatek. V roce 1940 vydal obsáhlou publikaci o mechanoskopii s názvem Mechanoskopie – stopy a znaky řemeslných nástrojů, v níž shrnul výsledky svého dosavadního bádání. Připravoval knihu s názvem Lupiči pokladen a zločinci z povolání, ale její rukopis nebyl nalezen. Ladislav Havlíček byl autorem řady pojednání z oboru mechanoskopie, které byly uveřejněny převážně v odborném časopise Bezpečnostní služba a zabýval se i problematikou zločinecké hantýrky.

Po zániku Ústředního četnického pátracího oddělení pracoval jako kriminalistický technik na Všeobecné kriminální ústředně, při své služební činnosti zpracovával první fotografickou dokumentaci z atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, a byl při ohledání místa posledního odporu parašutistů v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Praze. Byl jmenován policejním revírním inspektorem.

Dne 11. května 1945 byl zajištěn a zproštěn služby, pro přestupek odmítnutí předání svěřené techniky bez písemného příkazu a pro udání ze strany občanů, vůči nimž v době okupace zasahoval v souvislosti s případem krádeže vlastního majetku. Z ochranné vazby byl propuštěn až v lednu 1946 a následně byl dočasně distancován z policejních služeb. Poté vykonával několik občanských povolání. Ke dni 1. září 1948 s Ladislavem Havlíčkem ministerstvo vnitra definitivně rozvázalo služební poměr a 9. listopadu téhož roku byl zbaven funkce stálého soudního znalce.

V říjnu 1949 emigroval do Bavorska a po internaci v utečeneckém táboře žil do roku 1955 v západním Německu a od roku 1956 v USA, kde se podruhé oženil.

V roce 1972 uvažoval o novém vydání své knihy o mechanoskopii v anglickém jazyce. Kriminalistice se již nevěnoval a zemřel v Chicagu dne 30. července 1976.                                                               

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého století četnické kriminalistiky, vydané nakladatelstvím Svět křídel. Publikace je završením čtvrtstoletí trvající vědeckovýzkumné činnosti autora, který na uvedené téma zpracoval diplomovou a rigorózní práci na Právnické fakultě UK Praha a disertační práci na Policejní akademii ČR. Vědecké bádání autora je věnováno organizaci četnictva na našem území a jím vykonávané pátrací službě. Je pojata jako naučně populární, obsahuje reálie, skutečné kriminální případy a řadu obrazových příloh. Kniha byla vydána v tistěné podobě a je k dostání na www.megaknihy.cz. Zajímavé informace o autorovi získáte na www.cetnik-michal-dlouhy.cz

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *