Michal Dlouhý: První patrola

Praha 24. července 2018

Strážmistr František Struna byl na četnické stanici Šilheřovice od ukončení školy pro výcvik četníků na zkoušku u doplňovacího oddělení zemského velitelství četnictva v Opavě už téměř dva měsíce. Velitel stanice vrchní strážmistr Alois Holuša ho provedl všemi místy staničního obvodu, který se rozprostíral v samé blízkosti státní hranice. Na novopečeného strážmistra nyní čekala jeho první patrola, kterou bude vykonávat úplně sám. Nebude mít vedle sebe pana vrchního, který ho s takřka otcovskou láskou zasvěcoval do všech záludností četnické výkonné služby, ani jiného z kolegů. A každý četník ví, že na první patrole se vždy něco přihodí.

Strážmistra Strunu čekala jeho první patrola 1. září 1929, tedy v den, kdy prvňáčci jdou poprvé do školy. Pan vrchní krasopisně předepsal do služební knížky trasu obchůzky vedoucí z Šilheřovic na státní hranici a podél ní na sever až na konec staničního obvodu a poté zpět na stanici. Strážmistr měl ze své četnické premiéry takovou trému, že se ani pořádně nenasnídal. Pečlivá staniční kuchařka, kterou řada četníků považovala za svojí druhou matku, se dokázala vžít do strážmistrových pocitů a dala mu do služební brašny vydatnou svačinu. Vždyť ono při takovém špacíru nějak vyhládne. Kontrola výstroje výzbroje, vztýčení bodáku, nabití karabiny, popřání zdaru od pana velitele a kolegů. A nyní hlavně vykročit pravou přes práh staniční kanceláře.

Četník v plné zbroji

Během necelé první hodiny obchůzky si strážmistr kromě bedlivého pozorování okolí přeříkal všech stodevět paragrafů Služební instrukce určených pro podřízeného četníka. Kromě toho si připomněl dobře míněnou radu pana vrchního: „Věc, která na cestě leží, může zůstat ležet, zdá-li se mu býti těžkou. Nemusí ji zvedat.“  To bylo myšleno na případy, při nichž nebyla šance na jejich úspěšné vyřešení.

Téměř u státní hranice, na níž byl přechod pro pěší, přistihl strážmistr tulačku. A tuláků, těch je ve smyslu odstavce 12 paragrafu 26 Služební instrukce třeba: „bedlivě si všímati“  a proto se rozhodl ji zkontrolovat. Jednalo se o Karlu Votánkovou narozenou roku 1872 a příslušnou do Hatě, tedy do obvodu sousední stanice. Neměla u sebe žádné peníze a podle jejího sdělení si prostředky k výživě obstarává prostitucí, pro kterou již byla vícekráte trestána. Nezbývalo než Votánkovou zatknout a eskortovat ji pro přestupek proti veřejné mravopočestnosti ve smyslu § 500 trestního zákona k okresnímu soudu do Hlučína.

Tulačka zpočátku kráčela mlčky po polní cestě před strážmistrem. Pojednou se zastavila a ptala se četníka, proč jí vlastně vede k soudu. Za prvé je to daleko a za druhé jí další odsouzení a trest stejně jako předchozí nenapraví. Je pravdou, že na vzhledu téměř šedesátileté tulačky  se její řemeslo podepsalo vskutku dokonale. Na první pohled bylo každému zřejmé, že se jedná o prostitutku nejnižší cenové skupiny. Votánková potom strážmistrovi nabídla, že kdyby sešli z cesty do křoví, mohl by si udělat dobře a ona by si šla dále po svých. Tedy pokouší se podplatit úřední orgán, rozčílil se strážmistr pohoršen a  co víc, přímo znechucen učiněnou nabídkou. Když Votánková viděla, že nabídka nepadla na úrodnou půdu, začala strážmistrovi nadávat a urážet ho.

Daleko horší to ale bylo, když se přiblížili k obci Markvatrovice. Změnila taktiku a začala na kolemjdoucí vykřikovat: „Lidičky podívejte se na toho kurevníka, za to, že jsem odmítla dát mu svoje tělo a nenechala jsem ho po sobě válet jak chtěl, sebral mě a vede mě do arestu!“  a podobně. Strážmistr se studem a vzteky zároveň celý červenal a v duchu proklínal okamžik, kdy tulačku zadržel. To ale nebylo zdaleka všechno. S příchodem do Hlučína si Votánková začala na veřejnosti vytahovat sukni, pod níž samozřejmě nic neměla, a tak donutila strážmistra, aby jí dal svěrací řetízky, čímž jí zabránil v dalším divadle. Po příchodu k soudu sepsal třesoucí se rukou zprávu o zatčení, ve které dopodrobna popsal i jednání, kterých se Votánková dopustila během eskorty. Je pravdou, že díky tomu se z původního přestupku stal přečin proti veřejné mravopočestnosti.

Na stanici se strážmistr ze své první patroly vrátil s více než tříhodinovým zpožděním. Pan vrchní z toho byl již celý nesvůj a již se  chtěl vydat strážmistrovi naproti. Při odevzdání konceptu zprávy o zatčení, měl velitel stanice ze svého podřízeného radost. První patrola a hned „Erfolg“, to se jen tak nevidí, a dokonce přečin! Když si však dočetl celý koncept, začal strážmistra litovat a nakonec se tomu začali všichni srdečně smát. Nejvíce ze všech se však smál strážmistr Pavel Káňa. Pan vrchní si toho hned všiml a vyzval strážmistra Káňu, aby se pochlubil, co se onehdy stalo jemu.

Nebyla to vlastně ani jeho první samostatná patrola. Před dvěma lety, když byl Káňa přidělen na stanici coby novopečený strážmistr, seznamoval ho pan vrchní, tak jako každého nového četníka se staničním obvodem. Bylo to pozdě večer a pan vrchní, utrmácen po celodenní obchůzce, vyslal strážmistra Káňu, aby zkontroloval v dáli jednu samotu a optal se co je tam nového. Samota je za horizontem, přesně ve směru támhletoho světla svítícího v dáli. Pan vrchní, že půjde pomalu napřed a strážmistr ho ostřejší chůzí dožene. Pan vrchní tenkrát dorazil na stanici krátce po půlnoci. Utrmácený Káňa však dorazil do kasáren až druhého dne dopoledne. Šel stále za světlem, ale ne a ne se k němu přiblížit. Až při rozednění zjistil, že to bylo světlo na jedoucím komediantském voze…

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého VESELÉ PŘÍHODY z pátrací služby, vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha přináší tři desítky veselých povídek z působení četnictva na našem území, které se přihodily při výkonu pátrací služby. Kniha byla vydána v tištěné i v elektronické podobě a je k dostání na www.kosmas.cz. Zajímavé informace o autorovi získáte na www.cetnik-michal-dlouhy.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *