Michal Dlouhý: Čovachno zbaven kouzla

Praha 19. července 2018

Strážmistr Karel Ludvík Machala byl jako většina četnických strážmistrů svobodný. Sloužil na četnické stanici Břest, kde byl i kasernován. Narozdíl od spolubydlícího strážmistra Josefa Tesaříka, který svůj volný čas trávil především na tancovačkách a schůzkách s vdavekchtivými děvčaty, byl strážmistr Machala spíše studijního zaměření. Měl zálibu v cizích jazycích. Velmi dobře ovládal německý jazyk, ve volných chvílích se učil francouzštině, angličtině a také cikánštině.

Ke studiu cikánštiny se dostal zajímavým způsobem. Když před lety zatkl jednoho cikána po spáchané krádeži a prováděl jeho výslech, mazaný cikán se vymlouval, že umí pouze cikánsky a odmítal odpovídat. To mladého strážmistra dopálilo a rozhodl se, že využije svého jazykového nadání a naučí se i cikánštině. Začal se věnovat sepisování cikánských slov, k čemuž měl ve staničním obvodě plném potulných i trvale usídlených cikánů nesčetné množství příležitostí. Ostatně mezi kolegy z celého kroměřížského okresu byl po krátké době uznáván jako odborník na cikánštinu i znalec cikánů i jejich prazvláštní mentality.

Dobová pohlednice Četnická hlídka v cikánském táboře

Na svátek 3 králů roku 1929, což byla právě neděle, předepsal velitel stanice vrchní strážmistr Antonín Bartoš strážmistru Machalovi do staniční služební knihy noční obchůzku. Přesně tak, jak stanoví II. díl Jednacího řádu četnictva v § 8 odstavci 3: „Na obchůzky buďtéž podřízení vysíláni co možná stejnoměrně. To platí zvláště, jde-li o obchůzky v neděli a ve svátek, v noci a za nepříznivého počasí.“ Tentoktát to panu vrchnímu vyšlo se vším všudy. Noční obchůzka v neděli, ještě k tomu ve svátek, venku hustě chumelilo a fičel ledový severák…

Strážmistr Machala připomínající spíše sněhuláka dorazil s vyhrnutým kožešinovým límcem do Němčic, kde ho u starosty čekala po prvních třech hodinách služby zasloužená hodinka odpočinku.

Starosta Jan Jedlička byl větším rolníkem a tříkrálový večer u něho trávilo na návštěvě několik místních rolníků. Řeč se záhy po příchodu pana strážmistra, o kterém bylo všeobecně známo, že je znalcem cikánského národa, stočila kam jinam, než na metlu venkova, na potulné cikány. Z úst sousedů zazněly různé zkazky o schopnostech cikánek vykládat karty, věštit z ruky či čarovat. Pan strážmistr si hřál zkřehlé ruce o velký hrnek horkého čaje, usmíval se a myslel si přitom své… Jemu nikdo nemusí vykládat, jaká je skutečná podstata cikánských hokus-pokusů.  Paní starostová si četníkovy reakce ihned všimla a také se zapojila do debaty. Řekla, že na věštění cikánek nikdy nevěřila a nevěří, ale o jejich schopnostech čarovat se měla možnost přesvědčit osobně.     Nato strážmistr Machala zpozorněl a vyzval paní starostovou, aby se o svojí zkušenost podělila s ostatními.

Stalo se to jednoho letního dne v podvečer, asi před třemi lety. Tehdy se za místním hřbitovem utábořila tlupa potulných cikánů. Jedna z cikánek ji přišla požádat o trochu mléka pro děti. Paní Jedličková, která dala všechno mléko mlékaři, cikánku rázně odbyla. Cikánka se nedala a žádala o mléko opakovaně s tím, že jej ráda zaplatí. Hospodyně opakovala již sdělené a nato jí cikánka pohleděla do očí a pronesla, že když mléko nedostane, tak čovachno způsobí, že kráva bude druhý den dojit namísto mléka krev. Pak pronesla nějakou zaklínací formuli a odešla. Paní starostová na celou událost zapomněla. Druhý den ráno se však vyděsila, neboť v dojačce se v mléce skutečně objevila krev. V tu ránu se vyděsila, zavolala manžela a vyprávěla mu, co se jí předchozího dne přihodilo.  Od té doby, kdykoliv přijde cikánka žádat o mléko, tak jí ho dá, i kdyby jí pro sebe nezbylo. Když skončila vypravování, měla za to, že pana strážmistra přesvědčila, ale ten se nepřestával usmívat.

Pouze se utvrdil, zdali k tomu došlo skutečně v létě a pak, ku podivu všech přítomných podal svoje vysvětlení. Čovachno jsou bájné čarodějnické bytosti, kterým cikáni stále naivně věří. K očarování krávy podal vysvětlení záhy. Krev v mléce způsobila rostlina rostoucí hojně v okolí – třezalka obecná, latinsky Hypericum perforatum. Čerstvě utržená, dosud nerozvitá poupata při rozemnutí barví, jako by obsahovala krev. To je to kouzlo, které je cikánům a zvláště cikánkám velmi dobře známé. Cikánka po odmítnutí natrhala hrst dosud nerozvitých poupat a dala je sežrat krávě. Paní starostová ponejprv nevycházela z údivu a po chvíli se začala rozčilovat, že pres tři roky dává cikánkám mléko ve strachu, aby jí čovachno zase neočaroval krávu.

Vyprávěním o cikánech předepsaná hodina odpočinku uplynula jako voda v řece, strážmistr Machala si zaznamenal návštěvu u starosty ve své služební knížce a vydal se dál po stanovené trase chumelenicí směrem na Kostelec u Holešova a Starou Ves. Přes nepohodu která až do konce jeho obchůzky panovala, hřál mladého strážmistra pocit, že zbavil všemocné čovachno jeho kouzla…

Letitá práce spojená se sepisováním cikánských slov byla korunována úspěchem. Pozdější velitel četnické silniční kontrolní stanice v Uherském Hradišti praporčík Karel Ludvík Machala, který byl považován za jednoho z nejlepších znalců cikánštiny v celé Evropě, vydal česko-cikánský slovník sloužící jako cenná pomůcka pro bezpečnostní orgány.

Novinový článek Čovachno zbaven kouzla

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého záhadné příběhy z pátrací služby, vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha přináší tři desítky záhadných kriminálních případů řešených na našem území československým četnictvem v rámci výkonu pátrací služby. Kniha byla vydána v tistěné i v elektronické podobě a je k dostání na www.kosmas.cz. Zajímavé informace o autorovi získáte na www.cetnik-michal-dlouhy.cz

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *