Petr Trombik: Schůzka v Helsinkách a poprask v Bruselu. Zděšení EUnuchů a panika v harému

Praha 11. července 2018

Bruselští EUnuši jsou zděšení, protože jak mají ubránit a uhlídat stotisícový harém dobře živených politiků, úředníků a neziskových lobbistů před dvěma hladovými agresivními samci, od kterých, jak je známo, lze očekávat cokoliv?

A jde rovněž o dalších 27 lokálních, detašovaných a stejně dobře živených mnohatisícových harémů. Jeden EUnuch už je z Bruselu na útěku a schoval se za kanálem. Česká republika, bohužel, za vodou není a místní pobočka bruselského harému nemá kam utéct, takže řev se bude rozléhat z Prahy, zvláště z Kavčích hor, po celé naší české kotlině.

Trump se s Putinem sejde v Helsinkách v polovině tohoto měsíce a nevíme, zda a na čem se dohodnou nebo nedohodnou mezi čtyřma očima. To ví jen televizní politologové a novináři a dle nich z toho nic dobrého nekyne. Což zní pro české uši slibně.

Helsinky mají v pořádání setkání u našich dobových elit špatnou pověst. Vzpomeňme na helsinskou konferenci v létě roku 1975, která zpečetila podpisem závěrečného aktu přítomnými účastníky po čase osud kremelské gerontokracie i s jejími lokaji, což si mnozí z nás ještě pamatují.

Helsinské výbory, Charta 77 a další iniciativy díky helsinské konferenci vznikly. Co když Putin s Trumpem podepíšou nějaký novy helsinský závěrečný akt, který zahájí nějaký další helsinský proces? Závěrečný helsinský akt obsahuje deklaraci deseti zásad i doporučení k uplatňování těchto zásad.

Opravdu by stály za znovupodepsání a jejich vynucování i v EU/NATO, třeba současnými účastníky setkání v tomto týdnu. Pár z těchto zásad už EU/NATO stihlo nedodržet a porušuje je permanentně. Jak jsme se radovali z následků helsinské konference v roce 1989! Jak byly naše tehdejší elity dočasně smutné! Do vysokých i nejvyšších funkci se v Československu dostali „zrádci a odpadlíci“, kteří Chartu 77 a další petice podepisovali.

Doufejme jen, že na následky letošního letního setkáni Trumpa s Putinem pro naše aktuální elity nebudeme tak dlouho čekat. Podepisovat se ještě lidé umí. Není důvod k lítosti nad případným koncem bruselského tábora demokracie, lidských práv a všelijakých svobod, prav a výhod jak pro koho, určitě ne pro každého, zvláště v  jeho současné podobě, o které jsme v referendu o vstupu do EU nehlasovali.

Na „exity“ nemyslete, ty už nikomu z Bruselu referendy povoleny nebudou. Exitus je ostatně smutná záležitost. Pokud pomohou v Helsinkách zmínění nevypočitatelní samci v našem úniku z byrokratické svěrací kazajky EU, byť určitě jen nepřímo, zahájením nějakého nového helsinského procesu, bude náš národ po čase opět v pohodě.

Můžeme se jen obávat, že nás Trump s Putinem ponechají napospas Francii a Německu. Tyto státy jsou totiž skutečnými bruselskými vládci EU. Británie už jim do jejich zákulisních dohod vidle nehodí. Jedině přes Atlantik může něco podobného přiletět.

Pokusím se o prostou předpověď, co EUnuchie na záchranu harému svých nespočetných politiků, úředníků, novinářů a neziskových lobbistu podnikne, kromě neustálé mediální, námi placené reklamy na blaho, které nám, obyčejným lidem, bruselská byrokracie umožňuje.

Není třeba zasvěceného historického povědomí, abychom tušili, jak dopadneme, když se Německo dává s Francií dohromady, aby bylo v Evropě dobře. Zvláště když víme, kdo je vede. Obě tyto mocnosti už v minulosti párkrát dostaly za vyučenou a to mezi lety 1815 až 1945. Sice střídavě, ale vždy společně od Rusů a Britů, v minulém století se přidali i Američané. Od Waterloo až po bitvu o Berlín vede červená nit dějin k současnosti.

Proto se obavám obou států, když se jejich „obdivovatelé“ scházejí. Třeba bude Trump s Putinem jednat i o nich a bez nich. My ten pocit známe a pamatujeme. Evropu, tedy EU je nutné preventivně bránit i bez USA, zní z bruselského harému. A tak se v hlavě současné hlavy Francie zrodila myšlenka hodná této velmoci. President Macron chce vybudovat armádu nového typu. Zdál se mu snad sen o Napoleonovi. Bude to francouzsky příspěvek k Evropské armádě, která nebude pouze paralelní k NATO, protože s USA se už nepočítá. Bude bránit Evropu, tedy EU, po všech azimutech?

Dle předběžných náznaků z Elysejského paláce jde o něco na způsob Mírových sborů. Tedy Mírové sbory Johna F. Kennedyho, střihnuté Napoleonem. Nikoliv koňakem této značky! Macronův nápad se týká zavedení všeobecné branné povinnosti francouzské mládeže, která by integrovala suverénní francouzský národ křesťanů, ateistů, židů a muslimů všech barev, nikoliv však všech pohlaví. Francouzská mládež totiž nemysli na francouzskou velikost,  v ulicích pustne a divočí, francouzské hodnoty už nevyznává dávno.

Francouzských dívek se branná povinnost týkat určitě nebude, právo šaria by to nedovolilo. Gender odsud posud. V Mírových sborech také asi nepočítají ani s LGBT, aspoň ne společně s muslimskými oficíry a branci. Bez nich se však tyto sbory neobejdou. Na rozdíl od LGBT.

Francie jako znovuzrozená velmoc bude šířit těmito Mírovými sbory myšlenku svobody, rovnosti a bratrství nejen ve Francii, ale jako za Napoleona, po cele Evropě, tedy EU. Prozatím, než bude příštím francouzským presidentem zvolen Mohamed nebo Abdul a nikoliv Francois či Marianne, jak se domnívá nejeden francouzsky politolog, který zná demografii. Známý francouzsky spisovatel Houellebecq o tom napsal knihu, která se stala bestsellerem, dostupném i v češtině. Mírové sbory budou pak šířit víru pravou a jedinou.

Francie konala jako velmoc vždy, i za II. světové, kdy po boku Wehrmachtu šířila evropskou myšlenku, s divizi SS Charlemagne až u Stalingradu. SS divize Charlemagne jistě nešířila tehdejší evropské ideje v SSSR sama, pomáhaly jí SS divize nejednoho současného člena NATO či EU. Napoleon evropské ideály prosazoval dokonce až v Moskvě, leč neprosadil. Ani Vůdce Třetí říše a Nové Evropy se všemi německými i evropskými divizemi neprosadil proti SSSR, USA a Británii žádnou tehdejší evropskou ideu.

Francie II. světovou válku na dvakrát prohrála. Získané bojové zkušenosti z boje proti Wehrmachtu i po jeho boku v boji proti Rudé armádě a předtím i proti Angloameričanům a pak po jejich boku, ji nepomohly v občanské válce ve vlastním departementu, v Alžírsku v letech 1946-1962. Snad budou ve svých ostatních departmentech úspěšnější s Mírovými sbory.

Francie prohrála v Maghrebu co se dalo, jak je jejím zvykem a ze svého údajného území utekla i s miliony navrátilců. Soužití s domorodci Francouzi nezvládli. Francie dopadla stejně, jako její současný spojenec Německo o pár roků dříve. Snad i tato zkušenost udělala z Němců a Francouzů spolehlivě spojence.

Jsou to smutné zkušenosti. V současnosti chce však Francie opět pomáhat a zachraňovat Evropu, tedy EU. Bohužel není na to sama. Má zmíněného spojence a s ním sdílené zkušenosti. Ty však mají s nimi i Rusové a Američané, o nás nemluvě.

Kéž by aspoň nám pomohly minulé i současné zkušenosti s Francií a Německem. Tedy našim voličům, až budou volit do parlamentu EU příští rok.

Co nás ještě v EU čeká? V dohledné budoucnosti budou muset francouzské Mírové sbory bránit po boku Bundeswehru Evropské hodnoty. Kde? V Rusku už sotva. Rusové jsou beztak nepolepšitelní, o Evropské hodnoty nestojí. Maji hodnoty své. A také mají atomovky. USA svými atomovkami na obranu evropských hodnot nikdy neměly v úmyslu plýtvat. Což věděl už de Gaule hluboko v minulém století.

Co nejdřív bude nutné nasadit Mírové sbory EU, jak se snad budoucí vojenské uskupení bude jmenovat, u Varšavy nebo Budapešti. Tyto státy zcela zbloudily ze správné cesty, vytyčené v Bruselu. Volí si jak chtějí a dokonce se podle volebních výsledků jejich vlády i chovají.

Praha, pod vedením svých současných elit Evropské hodnoty ubrání vlastními politiky, novináři a neziskovkami. A bohužel, i díky vlastním voličům, pokud budou bránit demokracii volbou „jediných skutečných demokratických stran „proti „kontroverzním populistickým xenofobním a extremistickým stranám“, byť by je legalizovalo a pustilo k volbám Ministerstvo vnitra.

Historie se nám mění před očima, přesněji řečeno mění se jen náš vztah k ní. Co se stalo, nedá se odestát, nedá se změnit. Dá se však dějiny různě vykládat. Od toho máme historiky a hlavně politiky a novináře. Naše historie je jimi pilně měněna.

Bude se v Praze v srpnu vzpomínat a proklínat zlé Rusy, byť to byl SSSR včele s jedním Ukrajincem, kdo přispěchal našim tehdejším elitám v jejich vnitrostranickém hašteření roku 1968 na pomoc. Češi v roce 1968 Rudou armádu a další smluvní spojence vítali zaťatými pěstmi, na rozdíl od roku 1945, kdy ji vítali s květinami v ruce, už bez protektorátních elit.

Zapomněli jsme, že v roce 1945 postupovala Rudá armáda v součinnosti s US Army, tak jako v roce 1968 postupoval Brežněv a Varšavský pakt v souladu i s vědomím amerického presidenta Johnsona a velením NATO. To vsak připomínáno v srpnu nebude. Sovětský Ukrajinec Brežněv nám totiž násilně vnutil omezenou suverenitu.

Když jsme skutečnou suverenitu po rozpadu tábora míru a socialismu na dějinnou chvilku získali, dobrovolně a rychle jsme se ji vzdali, abychom mohli mít sdílenou suverenitu v táboře liberální demokracie a lidských práv, především pro minority a nově příchozí obyvatele. Suverenita, demokracie a práva jsou však buď bez přívlastku nebo nejsou vůbec.

S kým svou suverenitu sdílíme a co vlastně sdílíme, bychom už zkušenost měli mít. A další, ještě hlubší zkušenost získáme brzo i bez souhlasu, s kvótami nebo bez nich, ale každopádně s novými spoluobčany a dalšími omezeními, zvláště stran svobody hlásání pravdy a lži. S úřady, které to budou posuzovat a s neziskovkami, které jim v tom budou nezištně pomáhat.

Žádné referendum o EU nebude, ale budou volby do Evropského parlamentu. Na jinou pomoc, ani z Helsink, nespoléhejme a proto k volbám poctivě choďme.

 

3 komentáře: „Petr Trombik: Schůzka v Helsinkách a poprask v Bruselu. Zděšení EUnuchů a panika v harému

  • 11.7.2018 (13:44)
    Permalink

    Jako vzdy, skvele. Az na malickou chybicku („Známý francouzsky spisovatel Huellebecq „) Myslim ze to je jen tiskarsky pismenkovy vypadek. Nema to byt (Michel) Houellebecq?
    Tato mala pravopisna nepresnost vsak na argumentaci nema vubec vliv.
    Tak co na to nasi skveli politici reknou a jak budou jednat.
    Jako ostudy v minulosti?
    Necht na Buh od takovych ochraniti raci!

    Reagovat
  • 11.7.2018 (17:32)
    Permalink

    Velmi trefné a přes veškerou závažnost věci, taktéž humorně odlehčené. Nicméně by bylo radno upozornit na fakt, že Helsinské výbory financoval již tehdy největší světový filantrop všech dob, achšeli Soroš. V případě nevíry budiž podezíravý čtenář laskavě odkázán dle principu „de omnibus dubitandum est“ na tento záznam:
    https://i2.wp.com/danielsolis.cz/wp-content/uploads/2017/02/Soros-Helsinky-Watch.jpg?w=521&ssl=1
    celý dokument v pdf je k dispozici na konci článku: https://danielsolis.cz/nastroje-bilderbergu-v-ceskych-zemich/

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *