Petr Trombik: Premisy politiky USA a naše blízká budoucnost

Praha 24. května 2018

První premisu formuloval v XIX. století předseda vlády Velké Británie Palmerston a zní: „My nemáme trvalé přátele ani trvalé nepřátele, máme jen trvalé zájmy“. Této premisy se Británie držela a USA ji převzaly, tak jako velmocenské postaveni po Velké Británii. Henry Kissinger i George Friedman se k ní nepokrytecky a nepokrytě hlásí.

Druhou premisu formuloval implicitně Charles de Gaule, který v  šedesátých letech minulého století pochopil, že USA nepůjdou nikomu na pomoc, pokud bude ohroženo jejich teritorium zničujícím odvetným jaderným úderem. Jeho závěr byl jasný a proto pozastavil členství Francie v NATO. Věděl, že zničení Washingtonu kvůli Paříži natož Berlínu, žádný president USA nedopustí. Myslíte si, že to Trump bude riskovat kvůli Bruselu?

K podobnému názoru jako de Gaule dospěl kupodivu i loajální proamerický polský exministr zahraničí Radek Sikorski, když suše konstatoval, že USA poskytují Polsku pouze falešný pocit bezpečí. Pochopitelně to neřekl nahlas, jen to šeptal v kavárně, ale nějak se to vyneslo a rozneslo.

Zničující vojenský potenciál už má v současnosti, kromě USA víc než jeden stát. Lze proto jen konstatovat brzký viditelný konec krátkého období globálního unilateralismu. Nedojde však k návratu bilateralismu z dob studené války, ale k multilateralismu. Snad se to doslechneme v dohledné době z nějaké Jalty, Malty nebo podobné destinace a postoupíme v dějinách dál.

Co z toho plyne pro nás, kteří tam sice nebudeme, ale o kterých to také bude?

Veškeré požadované plnění našich závazků vůči NATO, ať už je to navýšení rozpočtu na obranu na 2% nebo dokonce 4%, je jen výpalným za Sikorským zmíněný „falešný pocit bezpečí“. Ve skutečnosti jsou tyto peníze na nákup zbytečných a zastaralých zbraní jen výpalným pro vojensko průmyslový komplex, aby nechal Trumpa dokončit jeho misi v Bílém domě. America first.

Formulace „budeme se muset postarat o evropskou bezpečnost sami“, ať už se jí v současnosti dopustil kdokoliv a kdekoliv, Juncker, Merkelová, Macron nebo Tusk, je jen opakováním toho, co v minulém století řekl de Gaulle. A jak už to s opakováním v dějinách bývá, zní to z jejich úst jako fraška.

Chvilku ještě budou tito „lídři EU“ mumlat v Bruselu, že se nenechají hospodářsky USA omezovat a že budou spoléhat jen na evropský vojenský potenciál, ale pak se začnou i natvrdlí poddaní ptát, proti čemu nás vlastně Brusel brání a co vlastně brání. Bude těžké to před veřejností přiznat.

Ruská hrozba je falešná hrozba. Může být stát, který má míň než třetinu obyvatelstva EU a který vydává na zbraně míň než desetinu toho, co NATO, skutečnou hrozbou pro nás?

Může nás však potěšit zjištění, že pocit bezpečí, který nám NATO s USA včele poskytuje, je stejně falešný jako všechny hrozby před kterými nás chrání. Včetně novičok-paranoie, před kterou by měli chránit Mayovou a Johnsona psychiatři a ne zbraně nebo sankce. Lze totiž už jen čekat, kdy nám zpoza kanálu nebo velké louže někdo prozradí, že Nord Stream II. chce Putin položit po dně Baltu jen proto, aby pumpoval do EU novičok.

Přijde nás to „válčení“ draho. Jak pokud jde o zbrojní výdaje NATO, tak hospodářské ztráty EU kvůli „válčení sankcemi“. Dojde to i EU-lídrům.

Co nás v nejbližší době čeká?

Atlantické vztahy, hospodářské i vojenské, se budou rozvolňovat. Bude to však těžké přiznat, zvláště pro euroelity. Pro ně jsou totiž falešné hrozby i falešná bezpečnost velmi reálnými pojmy, na které je vázán jejich vlastní blahobyt. Proto na nich budou do poslední chvíle lpět. O řevu těch našich raději nemluvme. Proti Trumpovi však do ulic sotva vyrazí.

Pokud pochybujete o pravděpodobném blížícím se konci atlantismu, zamyslete se nad tím, který oceán je už dlouho pro USA důležitější než Atlantik. Zklidněte svou mysl, je to Pacifik.

Do roka a do dne nás čekají právě vyhlášené volby do europarlamentu a na ně se musíme připravit.  Volby nám ještě povoleny budou, na rozdíl od referenda. Do výsledku těchto voleb by se měl promítnout vývoj, kterým svět i naše republika během tohoto roku projde.

V Bruselu pak bude mít náš národ takovou reprezentaci, jakou si zasluhuje a díky které dostane to, co si díky volbám zaslouží.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *