Dvě dubnové premiéry – brilantní komedii „Pravda“ a aktuální švédské monodrama „Po Fredrikovi“ uvádí Divadlo Na Fidlovačce

Praha 13. dubna 2018

V dubnu rozšíří Divadlo Na Fidlovačce svůj repertoár hned o dvě premiéry. Hru francouzského dramatika Floriana Zellera „Pravda“ uvede středu 18. 4. 2018. Monodrama současného švédského autora Mattiase Brunna „Po Fredrikovi“ bude mít premiéru v sobotu 28. 4. 2018 na Komorní Fidlovačce.

Komedie „Pravda“, která patří spolu s „Otcem“ a „Matkou“ k nejúspěšnějším a nejčastěji inscenovaným Zellerovým textům, se poprvé hrála roku 2011 v pařížském Théâtre Montparnasse. Příběh čtveřice Pařížanů a jejich nebezpečných vztahů je hrou o nevěře, ve které je umění lhát dovedeno k dokonalosti.

Režie inscenace autora Floriana Zellera, v současnosti nejhranějšího francouzského dramatika, se pro Divadlo Na Fidlovačce ujal Mikoláš Tyc, dramaturgie Michaela Doleželová.

„Pravda. Co je a co není pravda. Co by mohla být pravda. Co by snad nemusela být pravda… Pravda je prostě Téma, které rezonuje každým druhým vztahem a každým prvním společenstvím lidských bytostí. A díky hledání pravdy je vždy co řešit – tím spíše v divadelní komedii. A divadelní pravda je věc ještě mnohem komplikovanější, tím spíš ve hře “Pravda” – která je založená na lži“, říká k inscenaci její režisér Mikoláš Tyc.

Michaela Doleželová je spoluautorkou více jak dvaceti divadelních her, z nichž většinu tvoří právě komedie. Ke své spolupráci s Divadlem Na Fidlovačce uvádí: „S Divadlem Na Fidlovačce spolupracuji poprvé a jsem nesmírně ráda, že zrovna na tomto titulu. Z mého pohledu vytěžil Florian Zeller ve své hře s naprostou bravurou téma pravdy a lži v partnerském vztahu. Nastražil tak na čtyřlístek herců přímo slovní minové pole, které má sice svá úskalí, ale nesmírný komediální potenciál. V jeho textu má lež mnoho stran a pravda mnoho barev, a to nabízí velký prostor pro skvělé herecké výkony.“

V hlavních rolích „Pravdy“ v Divadle Na Fidlovačce se diváci mohou těšit na Marka Taclíka, Ivu Pazderkovou, Martinu Šťastnou a Davida Háka.

Monodrama současného švédského autora Mattiase Brunna „Po Fredrikovi“, které bude mít premiéru 28. dubna na Komorní Fidlovačce, je aktuálním příběhem o velké lásce, pomstě a smrti. „Po Fredrikovi“ je jako výkřik, který vyjadřuje zároveň ohlušující radost z vášně, z lásky a z krásy života, zároveň bolest zklamání, temnotu pomsty a smutku ze smrti. Je možné žít po Fredrikovi? Na to odpovídá strhující inscenace, která zvítězila v roce 2005 v divácké soutěži stockholmského divadla Riksteatern. Od té doby slaví úspěchy na mnoha evropských scénách a dokázala okouzlit již tisíce diváků.

Inscenaci „Po Fredrikovi“ připravil pro Komorní Fidlovačku režisér Lukáš Pečenka, který do role Johana, vypravěče, aktéra a představitele všech rolí, obsadil mladého talentovaného herce a zpěváka Jana Fantu. Ten Johanův a Fredrikův příběh vypráví s křehkostí a naléhavostí, zároveň civilně i bláznivě.

„Režijní spolupráce byla moc fajn. S Honzou se dobře známe a myslím, že na sebe slyšíme. Složité bylo nezahltit ho při práci tunami připomínek a uvědomit si, že zkouší čtyři hodiny sám. Jednoduché bylo napojit se na jednoho herce a naplánovat si práci. Hra oslovuje svou lidskosti, silným příběhem a velkým dílem naděje a životaschopnosti postavy Johana“, sděluje své pocity z přípravy inscenace Lukáš Pečenka.

A jak se připravuje na náročnou roli Jan Fanta? „Zkouší se mi dobře, Johan je mi blízký, vytvořil jsem si k němu v průběhu zkoušení intenzivní vztah. Je jako můj brácha. Největší výzva mi byla jasná hned po otevření scénáře: jak dostat do hlavy takové množství textu? Dalším oříškem bylo vytvořit větší množství postav na velmi úsporném prostoru a naučit se pracovat s energií, abych dokázal utáhnout celé představení. Největší radostí je, když chytím princip té hry, její postavy a jejich pohyb po jevišti, když cítím jejich energii. To jsem pak v pomyslném vlaku a jedu.“

„Premiéra je teprve před námi, ale jak Lukáš i Jan dávají na zkouškách to nejlepší ze sebe a ze svého talentu, a myslím že se nám podaří to, že diváci díky naší inscenaci prožijí velký příběh lásky“, doplňuje asistent režie Petr Veselý.

www.fidlovacka.cz

Florian Zeller   –  Pravda 

“Kdyby si lidi ze dne na den přestali lhát, nezbyl by na Zemi jedinej pár. Vlastně by to byl konec civilizace.” 

Režie: Mikoláš Tyc

Překlad: Michal Zahálka

Dramaturgie: Michaela Doleželová

Scéna: Michal Syrový

Kostýmy: Paulina Bočková

Hudba: Mario Buzzi

Premiéra: 18. 4. 2018

Osoby a obsazení:

Michel                        Marek Taclík

     Alice                      Iva Pazderková

Laurence                   Martina Šťastná

Paul                            David Hák

O autorovi

Florian Zeller se narodil 28. června 1979 v Paříži. Vystudoval Institut politických studií. Jeho otec je původem z Rakouska, pracoval v různých automobilkách ve Francii a v Německu. Jeho matka je věštkyně a má dar jasnovidnosti. „Má matka žila v čistě ezoterickém světě. Vykládala tarot. Byla to její práce.  Ona propojovala vše a vše dávalo smysl. Vymýšlela různé příběhy, a tak jsem jí, v určitém smyslu, vděčný za svou literární výchovu.“ Od 5. června 2010 je jeho manželkou herečka a modelka Marine Delterme. Mají spolu syna Romana.

Ačkoliv je Zeller známý spíše svými romány, rychle se stal uznávaným dramatikem. Podle L´Express je „nejlepším francouzským dramatikem spolu s Yasminou Rezou“. The Guardian ho považuje za „nejvíce vzrušujícího dramatika naší doby“. Podle The Independent je „jedním z nejžhavějších literárních talentů Francie“.

Svůj první román Umělé sněhy (Neiges artificielles) vydal ve 22 letech a získal za něj cenu Nadace Hachette 2002. Za druhý román Milenci čehokoliv (Les Amants du n´importe quoi, 2003) obdržel cenu Découverte Prince Pierre de Monaco, za knihu Okouzlení zlem (La Fascination du pire, 2004) cenu Interallié, i když vzbudila rozporuplné reakce, protože vypráví o vztahu mezi západní civilizací a islámem. Následovaly romány Julien Parme (2006) a La Jouissance (2012). „Mám přátele ve vydavatelských kruzích, v prostředí kultury orientované na knihy. Myslím si, že je obtížnější psát v takových podmínkách než třeba v prostředí, které kulturu nepěstuje, protože tam není nikdo, kdo by se vás a vaše literární pokusy snažil dodělat.“

V roce 2004 Zeller napsal svou první divadelní hru – Ten třetí (L´Autre), byla velmi dobře přijata kritikou i diváky. Následovaly hry Manéž (Le Manege, 2005), Kdybys umřel (Si tu mourais, 2006) a Ona tě čeká (Elle t´attend, 2008).

Od roku 2010 se ocitá na dramatickém výsluní a nejznámější herci chtějí hrát v jeho hrách. Diváci tak mohou zhlédnout další vynikající hry: Matka (La Mere, 2010), Pravda (La Vérité, 2011), Otec (Le Pere, 2012 – v anglickém překladu Christophera Hamptona nominována na cenu za nejlepší hru na Olivier Awards a Tony Awards), Hodina klidu (Une Heure de tranquillité, 2013), Lži (Le mensonge, 2015), Před odletem (Avant de s´envoler, 2016) a Syn (Le Fils, 2018).

„Mám rád fiktivní postavy, mám rád lži, mám rád obrazy, mám rád postavy, které si vymýšlím. Takže ani v mých románech, ani v mých hrách nejde z hlediska příběhu o nic, co by se přihodilo mně osobně. Ale na divadle poznávám v každé z postav, které jsem napsal, sám sebe, protože vím, odkud, z které části mé osobnosti pochází.“

Florian Zeller je v současné době jedním z nejhranějších francouzských autorů v zahraničí. Jeho hry byly režírovány ve více než 35 zemích, např. ve Spojených státech, v Číně, Brazílii, Austrálii, Indii, Izraeli, Jižní Africe, Německu, Španělsku, Itálii, Polsku. „Mé hry se hrají často v zahraničí, což mne naplňuje velkou radostí. Vědomí, že každý večer ve stejnou chvíli se otevře najednou dvacet opon, je něco velmi silného… Někdy se setkávám s tím, že sleduji hru, kterou znám nazpaměť, v jazyce, kterému nerozumím. Je to velmi zvláštní smát se nebo mlčet, když nerozumíte jazyku. Jednotlivé země ovlivňují způsob inscenování i celkový dojem ze hry: V Německu je hra Otec německá, v Anglii je… velmi anglická!

Inscenační tým

Režisér Mikoláš Tyc

Mikoláš Tyc (1988) je absolventem činoherní režie na pražské DAMU. Od ukončení školy pravidelně režíruje v českých i moravských divadlech – Východočeské divadlo Pardubice (Bílá nemoc), Švandovo divadlo (Peníze), Divadlo Petra Bezruče (Úklady a láska). Pravidelně se jako režisér vrací do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích (Škola základ života, Soudné sestry, Pohani) a do Moravského divadla Olomouc (Láska a peníze, Rodinná oslava). Výrazné režijní příležitosti získal v Městském divadle Brno (Podivný případ se psem, Princ Homburský, Čarodějky ze Salemu). Inscenace Splašené nůžky byla v sezóně 2015/2016 oceněna diváckou cenou MdB. V letech 2013-2015 byl (poté, co tam pohostinsky režíroval Walczakovu Amazonii a Joyceovy Vyhnance) uměleckým šéfem brněnského BURANTEATRu, kde inscenoval 39 stupňů, Goethova Fausta a Markétku a Schimmelpfennigovo Létající dítě – tato inscenace získala Cenu Marka Ravenhilla 2014. S divadlem Na Fidlovačce spolupracuje podruhé, v roce 2016 inscenoval komediální thriller Umění vraždy na Komorní Fidlovačce.                              

Mario Buzzi, hudba

Brněnský hudební skladatel. Jeho Alma Mater je JAMU, kde vystudoval skladbu u Františka Gregora Emmerta a získal doktorát pod vedením Arnošta Parsche. Kromě koncertní, duchovní a jiné hudby píše dost intenzivně také scéniku. Je autorem více než 200 písní. Spolupracoval s režiséry jako J. A. Pitínský, Ivan Rajmont, Janka Schmiedtová, Arnošt Goldflam, Eva Tálská, Vladimír Morávek, Jiří Nekvasil, Jakub Nvota, Hana Mikolášková a mnoha dalšími. Je ženatý a má 3 děti.

Paulína Bočková, kostýmy

Absolvovala Pražskou DAMU, obor Scénografie kostýmu a masky v roce 2015. Od té doby pracuje jako kostýmní výtvarnice na divadelních a filmových inscenacích. Mimo jiné navrhovala kostýmy v inscenacích pro Divadlo Na Vinohradech, Švandovo divadlo, Divadlo komedie, Jihočeské divadlo či Divadlo J. K. Tyla v Plzni. Její kostýmní a návrhářskou tvorbu jste mohli vidět na několika výstavách v Praze, ale také ve Vídni, v Mnichově, Polské Jelení Hoře či v Pekingu.

Michaela Doleželová, dramaturgie

Vystudovala management užitého umění a činoherní herectví na brněnské JAMU. Po absolvování nastoupila do Městského divadla ve Zlíně, kde působila jako herečka od roku 2008 do roku 2012. Poté začala pracovat na volné noze a věnovala se nejen hraní, ale také dramaturgii, režii a psaní divadelních her. Je spoluautorkou více jak dvaceti divadelních her, z nichž většinu tvoří komedie. Režijně spolupracuje s divadly nejen v Čechách, ale i na Slovensku. V současné době je dramaturgyní činohry Moravskoslezského divadla Olomouc.

Michal Zahálka, překlad 

Vystudoval divadelní vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Překládá

divadelní texty z francouzštiny (Georges Courteline, Joël Pommerat, Pauline Peyrade, Florian Zeller aj.) a angličtiny (Torben Betts, David Hare, David Greig, Tracy Letts aj.), jeho překlady uvedlo např. Divadlo na Vinohradech, Klicperovo divadlo, Slovácké divadlo, Divadlo Kalich či Český rozhlas.  Odborně se zajímá o francouzské drama (zejména klasicistní a současné) a jeho české překlady, moderní britskou dramatiku a problematiku divadelního překladu obecně, aktuálně chystá knížku o divadelních překladech Jindřicha Hořejšího. Pracuje jako odborný redaktor v Institutu umění – Divadelním ústavu, je členem dramaturgické rady festivalu Divadlo Plzeň a podílí se na organizaci festivalu současného francouzského dramatu a divadla Sněz tu žábu.  Hry Floriana Zellera začal překládat na objednávku pro Městské divadlo Kladno – oblíbil si je, autora se drží a dosud přeložil pět jeho her (Otec, Matka, Pravda, Lež, Druhá strana kulis)

Mattias Brunn    – Po Fredrikovi 

Režie: Lukáš Pečenka

Překlad: Miroslav Pošta

Dramaturgie: Kateřina Jonášová

Pohybová spolupráce: Rostislav Šrom 

Premiéra: 28. 4. 2018 Komorní Fidlovačka

Osoby a obsazení:

Johan              Jan Fanta

O autorovi a hře

Mattias Brunn (*1976)  – herec, dramatik a pedagog. Po studiích na několika divadelních školách (Teaterstudion, Kulturama, Skara Skolscen, kurs dalšího vzdělávání při Divadelní a operní vysoké škole v Göteborgu) působil jako herec a dramatik v göteborském Atelierteatern (2000-2005), kde současně v letech 2001-2004 pracoval jako umělecký vedoucí. Působil i v několika dalších divadlech v různých částech Švédska. Mattias byl spoluzakladatelem platformy pro scénické umělce Ayiasma, pracoval jako pedagog v oboru herecký projev a roku 2003 spoluzaložil divadelní školu pro mixtécké indiány v Mexiku. Na jaře roku 2007 vyrazil Mattias se svou vlastní hrou …po Fredrikovi na turné po Švédsku. Pro velký úspěch turné pokračovalo i na podzim téhož roku. Dnes pracuje v divadle Regionteater Väst, kde vede projekt pro mládež nazvaný „Pohlaví a identita“ a v září 2009 měla premiéru jeho dramatizace knihy No Tears for Queers Johana Hiltona, ve které i sám hraje.

„Zamilovanost je někdy děsně náročná věc. Všichni to tvrděj a někdo to i skutečně zažil, nicméně bejt zamilovanej do Fredrika bylo chvílema naprosto nesnesitelný. Když jsem se do něj takhle po uši zamiloval, stalo se mimo jiný tohle: Denně jsem spal průměrně tři hodiny. Nemoh jsem jíst, a tak jsem zhubnul osm kilo. Ostatní si začali myslet, že beru amfetaminy nebo éčko nebo něco na ten způsob. Připadalo mi, že je možný úplně všechno. Jako kdyby mi hlavou zněla neskutečně krásná písnička o tom, že život je hra a my ji teď jdeme hrát.”

„Ne abys dostal AIDS!“

Představení Po Fredrikovi zpracovává téma nakažení virem HIV ve velmi intimní poloze osobní zpovědi dvacetiletého kluka, Johana, který mladým jazykem otevírá svůj příběh velké lásky k Fredrikovi se všemi jeho zákoutími. Od velkého zážehu citu přes mlhu nevyřčeného nebezpečí a tajemství po pomstu a tragickou smrt. HIV je v tomto zpracování ukázáno v jeho každodennosti, v lehkosti, s jakou se dostává k úplně běžným lidem. V centru pozornosti tohoto monodramatu tak stojí normální kluk, který hledá své pravé já a který se zamiluje do báječného zábavného Fredrika. Johan cítí, že našel toho pravého, tu pravou lásku. Ale jejich vzájemné štěstí, oddanost a radost překazí pár okamžiků lehkomyslnosti. Po Fredrikovi je hra, která přináší mladým lidem dvojí poselství: HIV je tu stále s námi, ale je možné se mu vyhnout, připravit se na něj, nechat se otestovat a hlavně žít i s ním dál plnohodnotný život.

„Kdybych tehdy odešel, tak by nade mnou pozdějc nevisel rozsudek smrti. A kdybych tehdy odešel, propásnul bych největší životní lásku. Já ale neodešel. Nemoh jsem. Takovej už byl Fredrik. Dokázal člověka přimět, aby zůstal.“

Inscenační tým

Lukáš Pečenka (*1980)

Aktuální projekty: Divadlo Na FidlovačceDivadelní společnost HátaLetní shakespearovské slavnostiDivadlo BroadwayKongresové centrumDivadlo J.K.Tyla PlzeňJihočeské divadlo Č. BudějovicePidivadloDivadlo v ŘeznickéŽižkovské divadlo Járy CimrmanaMěstské divadlo Kladno. V minulosti: Veselé skokyDivadlo Na PrádleDivadlo KalichDivadlo Hybernia3D CompanyDivadlo Na Rejdišti

Jan Fanta (*1995)

Aktuální projekty: Divadlo Na FidlovačceDivadlo HyberniaDivadlo J.K.Tyla PlzeňDivadlo Semaforostatní muzikálové projekty (Madagaskar…)

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *