Žák Ladislav: A co dál ČSSD…?!?

Praha 8. dubna 2018

Omlouvám se všem, ale dopustím se názoru na budoucnost ČSSD bez toho, že bych byl nějak přímo obeznámen s jejími vnitřními nebo dokonce zákulisními poměry. Nepřímých zprostředkovaných informací běhá sice hodně, ale na většině z nich je patrná účelovost, většinou zlovolná, a smrdí dezinformací jako bolavá noha. Dovolte mi tedy, abych se dopustil názoru ve stylu cimrmanovského vizionáře Hlavsy, který vidí jen obrazy a nesmí ani naznačovat, nebo „Luthera medicirum“, Paracelsa, který rovněž proslul tím, že mluvil o jevech a věcech, které prostě viděl, ač by podle tehdejších autorit lidského a zejména lékařského poznání neměly vůbec existovat.

ČSSD je nesporně  organizací, jejímž smyslem je dosažení  podílu na politické moci. Obecně se k tomu dá říci to, že k dosažení takového cíle je nutná organizace, program, vedení, lídr a samozřejmě příznivé vnější podmínky. Pod čarou připomínám odpovědnost ČSSD své historii, členům i společnosti.

Je možné konstatovat, že ČSSD má k dispozici jakousi organizaci, ve které je plus minus dvacet tisíc lidí. Je patrné, že způsob organizace je v dnešní době poněkud nešťastný, protože ČSSD je ztělesněním bonmotu Jonathana Swifta, že „politická strana je šílenstvím mnoha pro blaho několika“. ČSSD je navíc nechvalně známá tím, že  v ní velmi snadno vzplane boj o koryta, při kterém jde všechno, včetně jakékoliv cudnosti, stranou. Hezkou ukázkou je rok stará likvidace Jiřího Zimoly a adorace Bohuslava Sobotky, zatímco dnes se na Sobotku plive a Zimola je první místopředseda. To se sice těžko chápe, ale to, co je na této organizaci mimořádně nešťastné, se váže spíše k jejímu vztahu k programu a vedení.

Program je mimořádně podrobný a propracovaný, ale část vedení hořekuje, že ho někteří lidé ho prostě nečtou a někteří jiní členové vedení se zase děsí toho, že by ho lidé četli, nebo dokonce, nedej bože, požadovali jeho naplnění. Autoři programu a další lidé v odborných komisích ČSSD si stěžují, že jejich názory nikoho nezajímají. Program ČSSD je taková pestrá kamufláž skutečných partikulárních a individuálních záměrů v rámci strany, spočívajících především v nepřeberné změti špinavých kšeftů. Před takovou kamufláží by v němém úžasu stanul s otevřenými ústy sám kníže Potěmkin.

Vedení ČSSD, alespoň to viditelné, přirozeně včetně poslaneckého klubu, je dlouhodobě nejslabší částí celé strany a jeho kvalita v každém myslitelném ohledu až neuvěřitelně neustále klesá. To současné je ztělesněním úsloví, že „je živým důkazem toho, že to může dělat opravdu každý“. Strana nemá dlouhodobě lídra a v aktuálně zvoleném vedení není žádná vůdčí osobnost, takže se dá očekávat, že výsledky vrcholového rozhodování v ČSSD bude připomínat spíše festival groupthinku. Naděje, že „se někdo objeví a vyroste“ však skutečně umírá poslední.

Nakonec tu máme vnější podmínky. Není v žádném ohledu zásluhou  moudrého uvážení vedení ČSSD, že strana nedostala k vládnímu korytu. Záměr jako takový byl ze strany poražené a rozložené socdem natolik hloupý odporný a sloužící jen několika zdivočelým korytářům, že se v širším plénu strany, natož v členském referendu nemohla najít většina, která by to odsouhlasila. Toto je chvála české přirozené plachosti a pudu sebezáchovy, která dává pocítit trochu té hrdosti ve srovnání s německou stádností. Nagano nebo Ledecká to sice nejsou, ale nemusí pršet, jen když kape.

ČSSD má díky své faktické nečinnosti a zvýšené absenci ve veřejném prostoru ve volebních modelech bezmála patnáct procent v podstatě za nic. Další propad KSČM, která se nevzdala politického kutilství ve stínu moci, na hranici propadliště dějin by měl ČSSD od dalších pokusů vylézat na světlo a hrabat se k vládním korýtkům varovat. Stačí opakovat do veřejného prostoru několik chytrých frází a pracovat na organizaci, programu,  stylu vedení a hledat lídra. Přežít komunální a další volby a čekat na příznivé podmínky. ČSSD se může v ČR pohybovat daleko od pásma sestupu, stačí, když nebude dělat chyby.

Kdyby se ČSSD nedostávalo inspirace, stačí pohled na poslední pětiletku ODS…

2 komentáře: „Žák Ladislav: A co dál ČSSD…?!?

  • 9.4.2018 (12:07)
    Permalink

    Nezpochybňuji trefy do černého, ale chyby jsou rázu zásadnějšího. Kasají se 140iletou historií, která byla
    mimo jiné provázena pro ní příznačným oportunizmem, ale teprve v cílové rovince posledních voleb si
    uvědomili, že jsou vlastně dělnickou stranou. Tehdejší volební lídr a dnes jeden z nadstandartně početné sestavy místopředsedů přišel s výzvou vrátit se k levicové politice. Kde tedy byli a čí zájmy hájili? Je to
    jasné – spojili se s opozicí proti svému koaličnímu partnerovi, který jim 2x pomáhal z bryndy: u sestavení
    vlády a opětné nabídky vstupu do ní. Tam tkví příčina debaklu, který utržili a znovu mohou.

    Reagovat
  • 11.4.2018 (15:42)
    Permalink

    Trefná slova autora i prvního komentáře.
    Socdem na mne děĺá dojem, že jako strana neví, kterým směrem se vydat. Je stranou dělnickou, či pracující inteligence, střední vrstvy nebo chce od každého kousek…? Bůh suď!
    Zdá se mi, že skutečný cíl znají jen ti, kteří stojí na jejím vrcholu – dosáhnout pro sebe na koryta! Určitě by nezaškodilo, kdyby vedení strany chodilo mezi „obyčejné“ smrtelníky a na vlastní uši slyšelo, co si občané této země (ne)přejí. Naslouchat a umět vyvodit závěry je pohříchu důležité. Jako volič nemám dojem, že po posledním sjezdu ČSSD se v jejím vedení něco změnilo k výrazně lepšímu. Tato strana mne zklamala natolik, že v posledních volbách jsem jí už nedala hlas. Čekají nás komunální volby. V nich je rozhodování snazší. V naší vísce nestřediskové nás stranická knížka nezajímá. Důležité jsou pro nás výsledky práce těch, které jsme volili.

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *