Žák Ladislav: A co dál ČSSD…?!?
Praha 8. dubna 2018
Omlouvám se všem, ale dopustím se názoru na budoucnost ČSSD bez toho, že bych byl nějak přímo obeznámen s jejími vnitřními nebo dokonce zákulisními poměry. Nepřímých zprostředkovaných informací běhá sice hodně, ale na většině z nich je patrná účelovost, většinou zlovolná, a smrdí dezinformací jako bolavá noha. Dovolte mi tedy, abych se dopustil názoru ve stylu cimrmanovského vizionáře Hlavsy, který vidí jen obrazy a nesmí ani naznačovat, nebo „Luthera medicirum“, Paracelsa, který rovněž proslul tím, že mluvil o jevech a věcech, které prostě viděl, ač by podle tehdejších autorit lidského a zejména lékařského poznání neměly vůbec existovat.
ČSSD je nesporně organizací, jejímž smyslem je dosažení podílu na politické moci. Obecně se k tomu dá říci to, že k dosažení takového cíle je nutná organizace, program, vedení, lídr a samozřejmě příznivé vnější podmínky. Pod čarou připomínám odpovědnost ČSSD své historii, členům i společnosti.
Je možné konstatovat, že ČSSD má k dispozici jakousi organizaci, ve které je plus minus dvacet tisíc lidí. Je patrné, že způsob organizace je v dnešní době poněkud nešťastný, protože ČSSD je ztělesněním bonmotu Jonathana Swifta, že „politická strana je šílenstvím mnoha pro blaho několika“. ČSSD je navíc nechvalně známá tím, že v ní velmi snadno vzplane boj o koryta, při kterém jde všechno, včetně jakékoliv cudnosti, stranou. Hezkou ukázkou je rok stará likvidace Jiřího Zimoly a adorace Bohuslava Sobotky, zatímco dnes se na Sobotku plive a Zimola je první místopředseda. To se sice těžko chápe, ale to, co je na této organizaci mimořádně nešťastné, se váže spíše k jejímu vztahu k programu a vedení.
Program je mimořádně podrobný a propracovaný, ale část vedení hořekuje, že ho někteří lidé ho prostě nečtou a někteří jiní členové vedení se zase děsí toho, že by ho lidé četli, nebo dokonce, nedej bože, požadovali jeho naplnění. Autoři programu a další lidé v odborných komisích ČSSD si stěžují, že jejich názory nikoho nezajímají. Program ČSSD je taková pestrá kamufláž skutečných partikulárních a individuálních záměrů v rámci strany, spočívajících především v nepřeberné změti špinavých kšeftů. Před takovou kamufláží by v němém úžasu stanul s otevřenými ústy sám kníže Potěmkin.
Vedení ČSSD, alespoň to viditelné, přirozeně včetně poslaneckého klubu, je dlouhodobě nejslabší částí celé strany a jeho kvalita v každém myslitelném ohledu až neuvěřitelně neustále klesá. To současné je ztělesněním úsloví, že „je živým důkazem toho, že to může dělat opravdu každý“. Strana nemá dlouhodobě lídra a v aktuálně zvoleném vedení není žádná vůdčí osobnost, takže se dá očekávat, že výsledky vrcholového rozhodování v ČSSD bude připomínat spíše festival groupthinku. Naděje, že „se někdo objeví a vyroste“ však skutečně umírá poslední.
Nakonec tu máme vnější podmínky. Není v žádném ohledu zásluhou moudrého uvážení vedení ČSSD, že strana nedostala k vládnímu korytu. Záměr jako takový byl ze strany poražené a rozložené socdem natolik hloupý odporný a sloužící jen několika zdivočelým korytářům, že se v širším plénu strany, natož v členském referendu nemohla najít většina, která by to odsouhlasila. Toto je chvála české přirozené plachosti a pudu sebezáchovy, která dává pocítit trochu té hrdosti ve srovnání s německou stádností. Nagano nebo Ledecká to sice nejsou, ale nemusí pršet, jen když kape.
ČSSD má díky své faktické nečinnosti a zvýšené absenci ve veřejném prostoru ve volebních modelech bezmála patnáct procent v podstatě za nic. Další propad KSČM, která se nevzdala politického kutilství ve stínu moci, na hranici propadliště dějin by měl ČSSD od dalších pokusů vylézat na světlo a hrabat se k vládním korýtkům varovat. Stačí opakovat do veřejného prostoru několik chytrých frází a pracovat na organizaci, programu, stylu vedení a hledat lídra. Přežít komunální a další volby a čekat na příznivé podmínky. ČSSD se může v ČR pohybovat daleko od pásma sestupu, stačí, když nebude dělat chyby.
Kdyby se ČSSD nedostávalo inspirace, stačí pohled na poslední pětiletku ODS…