Petr Trombik: Globální a naivní prediktor

Praha 30. ledna 2018

Mnoha lidem není jasné, co velmi zajímavý politický analytik V. V. Pjakin míní globálním prediktorem. Tato entita je vhodnou pomůckou pro nejedno jeho vysvětlení stavu a budoucnosti globální politiky. V Čechách je rusky analytik pozorně mnoha čtenáři sledován a je i pro mne inspirující. Byť by byl globální prediktor mystická nebo imaginární entita.

Globální prediktor je pro Pjakina pevným referenčním bodem, kterého se dožadoval už Archimedes, aby mohl pohnout světem. Pjakin díky globálnímu prediktorovi může pohnout prognózováním globální politiky. Nechci s Pjakinem polemizovat, jen předkládám i jiného prediktora, totiž naivního.

Termín „naivní prediktor“ byl používán na VŠE pro metodu extrapolace ceteris paribus, aby si budoucí inženýři nezatěžovali hlavu latinou.

Naivní prediktor sloužil už za 2. světové války jako efektivní nástroj zaměřování protiletadlové palby. Letadlo mohlo sice kličkovat, ale naivní prediktor po chvilce sledování jeho trajektorie celkem spolehlivé zaměřil a baterie letoun sestřelila. Naivní prediktor není hloupý věštec.

Aplikace extrapolace ceteris paribus, předpověď za nezměněných podmínek, je oprávněně kritizovatelná, protože podmínky se vždy mění, v přírodě i v dějinách. Nelze ji mechanicky aplikovat na vše, např. na globální počasí staletí dopředu, což se děje jakožto hrozba oteplování s apokalyptickými následky.

Jsou však podmínky, které se nemění a ty jsou dané stavem mentality lidstva, přesněji jeho elit. Mentalita globálních i lokálních elit je ono  „ceteris paribus„, stále tytéž podmínky. Mentalita elit se stává neměnnou a mohli jsme se o tom přesvědčit i u našich voleb.

Upozorním jen na některé „duchovni vymoženosti„, přímo konstanty této mentality, ducha naší doby.

V současném světě vládne díky vlivu Římského klubu mínění, že je nutné prosazovat „trvale udržitelný život„, tj. bránit změnám, hlavně počasí, protože růst čehokoliv má své hranice, s čímž jistě nelze nesouhlasit. Kromě růstu zisku pro několik procent lidstva samozřejmě.

Má to své tragikomické stránky. Bude nutné přidělat dobytku batohy zachycující skleníkové plyny, které zvířata produkují. Rozptylování milionů tun „neobnovitelných zdrojů“ v atmosféře při letecké dopravě však omezeno nebude, protože zlomek globální populace se musí nutně neustále a rychle přemisťovat okolo globu.

Dobytek spásá obnovitelnou trávu, letadla spalují neobnovitelná paliva, jejichž těžba a obchod s nimi jsou však krví petrodolarového „finančního průmyslu“. Bez nich by obnovitelný ani udržitelný nebyl.

Kdyby to s obnovitelnými zdroji energie mysleli ekologové i Římský klub vážně, slétali by se na své globální konference vzducholoděmi se solárními panely. Zbytek toho jednoho procenta létajícího lidstva by rovněž přežil zpomalení své přepravy, hlavně by byla ekologická a bez oteplovacího dopadu.

Demografickému vývoji, tedy exponenciálnímu růstu globální populace je také nutno nějak bránit, ale hubení lidí za tím účelem by bylo nehumánní, leda by se to humanismem zdůvodnilo, což se děje a v médiích je to prezentováno neustále.

Tak jako probíhá boj proti oteplování pod záštitou OSN, probíhá i globální boj za lidská práva pod záštitou USA. Lidská práva prý může zaručit pouze demokracie v západním pojetí. Za komunismu se také neustále za něco bojovalo, např. za mír. A říkalo se, že za mír se bude bojovat pod záštitou Sovětského svazu dokud kámen na kameni nezůstane. Ted se bojuje za lidská práva a lze říct, že se za ně bude pod záštitou USA&NATO bojovat, dokud živý člověk na světě nezůstane. Nebo jen necelá desetina současného lidstva, pár set milionů, jak se dožaduje „deep ecology“ s tichým souhlasem Římského klubu.

Žijeme ve věku humanitárního bombardování, mrtví lidé jsou jen vedlejší škody. Mohl by však někdo tvrdit, že je to plán dobrodějů lidstva z Římského klubu? Je to jen v souladu s jejich cílem redukovat lidskou populaci. Omezení porodnosti nebo zvýšení úmrtnosti, prašť jako uhoď. Pokud možno obojí.

Že prosazování demokracie a lidských práv, které se změnily na pseudonáboženství, lidstvu negarantuje elementární životní potřeby, vidíme v rozvojovém světě, který je obětí humanitárních tažení, reprízy těch křížových. Toto šíření sekulárního náboženství, vlastní mentalitě globálních elit však brzo nebude zajišťovat vše potřebné ani ve vyspělých zemích. Mluvím o demokracii jako o pseudonáboženství, nikoliv o demokracii, která ještě ve XX. století byla nejúspěšnějším způsobem samosprávy a řízení společnosti v cele historii.

Díky heslu a přikázání o trvale udržitelném životě jsme se mentálně dostali na úroveň středověku. Nelze totiž nevidět, že klimatologické obchodování se vzduchem je stejně úspěšné jako církevní obchodování s odpustky. Z obou těchto „obchodních podnikáních“ – ať už s Bohem nebo přírodou – mají prospěch jen elity. Tehdy to byla církev, teď jsou to politické elity, které zneužívají časti vědeckých elit, fakticky státem, tedy právě těmi elitami placených úředníků.

Život věčný nelze vyhandlovat díky učení kněží o odpustcích a církev to pochopila. Udržitelný život díky úřední legislativě také není možný, ale současné elity to ještě nepochopily.

Když žijeme dost dlouho, pochopíme, že náš život není trvale udržitelný. Stárneme a blížíme se svému konci, smrti. Velké říše opisují trajektorii podobnou průběhu našeho života.  Vzestup, expanze-vrchol, světovláda-sestup, úpadek, rozpad.

„I civilizace jsou smrtelné“, praví francouzsky básník Paul Valéry. Konec lidského života bývá často smutný, zvláště je-li provázen senilitou. O úpadku říší toho bylo také hodně napsáno a příčiny byly nalezeny různé. Nebudu raději hledat analogie, bylo by to levné i když snad vtipné.

Roli státních i globálních elit, jejich mentality nebo stavu mysli či ducha doby, můžeme pozorovat na příkladu USA, které jsou o generaci před námi.

Je záměrem globálního prediktora odstavit USA z pozice jediného globálního vládce, jak konstatuje často V. V. Pjakin? Je systematická dehonestace prezidenta USA Trumpa, která je vlastně diskreditací supervelmoci, záměrná, vnější, z „vyššího úradku“?

Jistě, čelit vyšší moci nelze a odkazem k ní lze vše vysvětlit. Velmoc se svou vnitřní i vnější politikou zesměšňuje, stává nespolehlivou pro partnery i soupeře. Není garantem bezpečí pro své satelity.

Copak se však nechá jediná globální velmoc (a spolu s ní všechny její satelitní státy) manipulovat jako nějaká banánová republika nebo je to predikovatelný výsledek společenského a kulturního vnitrostátního vývoje USA? Lze na původce, autora teto manipulace ukázat prstem? Pjakin říká, že je to globální prediktor, ohrožené elity Západu tvrdí, že je to Putin. Jedna personifikace lepší než druhá.

Kloním se spíše k vysvětlení pomocí naivního prediktora. Ohrožení pozice USA, které se čím dál víc jeví jako implodující velmoc, není vyšším záměrem jakési mystické entity zvané globální prediktor a snad i role Putina je přeceňována.

Situace v USA a následkem toho i „zbytku světa“ je vnitrostátní kaskádový efekt a následek všech přemrštěných afirmativních, emancipačních hnuti za etnická, genderová či sexuální práva a vzpoury proti povinnostem studovat, pracovat, mít normální rodinu a vychovávat další generaci. Tento proces likvidace etiky, která vedla USA ke světovládě, probíhá už třetí generaci. Výsledek se dal předpokládat, podmínky jsou stejné, USA byly velmoc, neměly potřebu se měnit, jen pokračovat ve své trajektorii.

V USA mají sociologové tyto generace pojmenované a popsané. V kodexu žádné z těchto generací uvedené etické povinnosti nejsou. Situace USA je výsledkem vnitřního společenského vývoje, v jehož průběhu se změnila demokracie v pseudonáboženství, což se brzo projeví asi upalováním kacířů, prozatím jen mediálním. Prozatím jen „věřící“ pořádají veřejné hony na současné „čarodějnice“, jak v časech Salemu.

Žádná inkluze alternativně inteligentních, ať už s tou či onou etnickou nebo genderovou příslušností, nezajistí jejich úspěch v povolání, tak jako inkluze i afirmace tělesně postižených negarantuje jejich úspěch v atletice. I kdyby byla sebelíp podložená údajně demokratickými principy a všemi demokratickými hodnotami a lidskými právy.

Tělesně postiženým nepomůže doping, tak jako alternativně inteligentním, kteří se odmítají šprtat matematiku nebo ji nejsou schopni pochopit, nepomůže afirmativní akce při nástupu do vědeckovýzkumných ústavů. Určitě nepomůže těm ústavům, jeli prosazena. A co je horší, nepomůže ani státu, který takto využívá svůj lidsky potenciál.

Společnosti, jejichž elity dospějí do popsaného stavu mentality, nemají ani státní ani globální budoucnost. Nebo jen takovou, jakou měla Římská říše v 5. století. Není to působením globálního prediktora ani jakékoliv konspirace. Je to obyčejná zhlouplost elit, ke které v historii občas dochází. Bohužel se to teď týká nás všech.

 

 

2 komentáře: „Petr Trombik: Globální a naivní prediktor

  • 30.1.2018 (17:43)
    Permalink

    „V USA mají sociologové tyto generace pojmenované a popsané. V kodexu žádné z těchto generací uvedené etické povinnosti nejsou.“
    To je zásadní chyba i naší společnosti. Rovněž zásluhou chování „elit“ jsme zavrhli tak životně důležitou otázku, jakou jsou právě etické povinnosti. Pokládám to za jeden z důvodů marasmu, v němž jsme se ocitli. Plně souhlasím s autorovým závěrem.
    Jeho článek mi připomněl válečného veterána Václava Straku, narozeného 8. dubna 1914. Bylo mi ctí se s ním dlouhá léta až do jeho smrti setkávat, povídat si s ním, učit se od něj…
    Jen tak na okraj. Koncem dubna 1945 byl vytvořen Kombinovaný oddíl, který 1. května u Pomezí na Chebsku překročil čs. hranice. Václav Straka do něj byl zařazen jako jediný člen redakce armádních novin. Do posledních dnů psal své veršovánky (na počítači), které mu vyšly i knižně. Nosil mi je často jako dárky. Mám jich doma pečlivě uschovanou požehnanou hromádku. Poslední mi dal někdy z jara roku 2011. K jeho 93. narozeninám mu ČsOL vydala knížku Veršovánky z večera i z rána od starého veterána. Vybírám z nich k zamyšlení.
    „Jsem prostý chlap, svou matku ctím
    mé děti, domov jsou mi vším.
    Dej Pane, který shlížíš z hvězd
    ať uchovám si svoji čest.“

    Etický problém
    Nespoléhej chlapče na ty z nebe
    jestli jsi cos zvoral, haň sám sebe
    nad tebe už chlapče vyšší soud není.
    Sám zvaž, jsi-li schopen dát si
    rozhřešení.“

    Návod
    Chceš-li mít státníky zdatné,
    poctivé a neúplatné,
    sleduj jejich značky na voze
    a nikoliv pihy na nose.
    Sleduj pro lidi jejich umné počínání
    a nikoliv televizních mozků vymývání.

    Pesimistické epigramy
    (jeden za všechny)

    Pravda, čestnost a slušnost – zlatá slova.
    Opakujte si je, dítky zas a znova.
    Denně o nich pište dva tři řádky.
    brzy budou patřit do pohádky.

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *