Jan Campbell: Čína a čokoláda

Praha 5. ledna 2018

Název příspěvku odpovídá jednomu z témat neveřejného setkání s neaktivními profesionály různých zaměření politiky a bezpečnosti. Zveřejňuji část diskuzního tématu po té, co zůstala (i mnou) nezodpovězena otázka Jak je to možné, že ČLR za 40 let předhání USA a Evropu? A Jaká nebezpečí nese s sebou čínská expanze do Evropy? A také po dnes ráno přečteném rozhovoru pana vynálezce zázračných  FN Nano nátěrů (na katalytických principech), a ještě zázračnější baterie. K nátěrům jenom tolik: Znám léta italskou firmu sídlící v Milánu. Vyrábí nátěr dovolující udržet čisté fasády domů, celé ulice a parkovací plochu. Kdybych neviděl výsledky, těžko bych věřil. Všechny mé snahy v české kotlině realizovat demonstrační projekt svého času ztroskotaly. Nebudu psát proč. Co nemohu změnit, nedává smysl pro návrat. Podobně je to s baterií. Když mě asi před rokem kontaktoval a seznámil známý s projektem výroby zázračné baterie a prověřoval, zda li mohu identifikovat spoluinvestora, musel jsem známému již po velice povrchní due diligence sdělit, jak to skončí. Mimo jiné i proto, že pan vynálezce ví pravděpodobně málo o technologii skladování energie, kterou vyvinuli již dávno vědci v dnešním ruském Roskosmosu. Dnes ráno jsem si přečetl prohlášení pana vynálezce: Číňané nás podvedli, továrnu postavíme s jinými investory. http://archiv.ihned.cz/c1-66005030-cinane-nas-podvedli-tovarnu-postavime-s-jinymi-investory-rika-cesky-vedec-ktery-se-chysta-vyrabet-prevratny-typ-baterie. Na obvinění Číňanů mám jednoduchou odpověď: Než začnu někoho obviňovat, je dobré se zamyslet nad německým slovem označujícím zklamání: Enttaeuschung. A uvědomit si, že abych nebyl zklamán, musím se naučit sám sebe ne klamat: Ent-Taueschen.  A seznámit se i jako vynálezce, nejenom jako politik, nebo analytik, s obsahem knihy Richard H. Solomona (1937 – 2017): Chinese Political Negotiating Behaviour. Kniha byla vydána pod odtajnění v 1983.

Na nezodpovězenou otázku ohledně rozvoje, úspěchu a nebezpečí z čínské expanze pro nás, nabízím další částečné vysvětlení. Představuje ho čínský film Wolf Warrior II, 43 letého, málo anglicky mluvícího, čínského režiséra  Wu Jing. Režisér dal nedávno v americkém LA interview The New Yorker (Evan Osnos). Bylo zveřejněno 8. Ledna 2018: Making China Great Again, As Donald Trump surrenders America’s global commitments, Xi Jinping is learning to pick up the pieces. Během interview Wu Jing řekl mimo jiné: In the past, all of our movies were about, say, the Opium Wars—how other countries waged war against China. But Chinese people have always wanted to see that our country could, one day, have the power to protect its own people and contribute to peace in the world. Kromě toho dal i nám k zamyšlení: Although we’re not living in a peaceful time, we live in a peaceful country. I don’t think we should be spending much energy thinking about negative aspects that would make us unhappy. Cherish this moment! Film (i v DVD) měl premiéru v červenci 2017. Během dvou týdnů se stal nejúspěšnějším čínským filmem v historii, zdvihal diváky k ovacím ve stoji, někde dokonce i ke zpěvu čínské národní hymny.  Závěrečnou scénu filmu představuje snímek čínského pasu s výzvou, která mluví sama za sebe a dává doplňující odpověď i na druhou částečně zodpověděnou otázku setkání: Don’t give up if you run into danger abroad. Please remember, a strong motherland will always have your back!

Co se týče Číny a čokolády, uvádím několik faktů: Číňané dávají přednost vyvážené stravě. Příliš sladké produkty ruší vyváženost stravy.  Proto se v ČLR nabízí jako dezert většinou ovoce, ne například dort. TCM také varuje před přílišným požitkem sladkostí. To se odráží ve spotřebě: Tu vede Švýcarsko s cca 9 kg na osobu. ČLR je někde na konci, s pouhými 200 gramy na osobu. V tomto kontextu je zajímavý rozdíl v konzumaci čokolády mezi ČLR a Japonskem, zeměmi s mnoha společnými charakteristikami. Neexistuje podle mé znalosti žádná vědecká studie, která by dokázala, proč Japonci spotřebují mnohem více čokolády. Jedno z vysvětlení se nabízí: Poválečná doba a okupace Japonska americkými vojáky. Vojáci, podobně jako piloti měli prakticky vždy u sebe čokoládu. Hladoví Japonci se tak mohli jednou větou – Please give me chocolate, dostat k něčemu, co je nasytí a umožní jim přivyknout sladkosti. Dnes již s návykovými a jinými přísadami, umožňujícími měnit mj. i chování, tudíž i myšlení a cítění konzumenta. Chci věřit, že si to odpovědní Číňané uvědomují. Čína by nebyla Čínou, kdyby svým počtem obyvatel a západním konzumismem, nelákala nejenom výrobce se svými penězi a inovacemi zvýšit prodej čokolády v ČLR.

Jedním z výrobců – inovátorů je curyšský výrobce čokolády Barry Callebaut. Známý svými 3 druhy čokolády (bílá, černá a mléčná) prezentoval ke konci léta 2017, po důkladné analýze trhu a chuťových charakteristik Číňanů, růžově – červenou čokoládu, vyrobenou s přidáním zrn ruby-kakao. Jeví se mi, že bude mít úspěch nejenom kvůli produktu, ale i kvůli prognóze Euromonitoru. Ten předvídá v 2018 18% růst prodeje čokolád, mj. s balením obsahujícím dětské hračky. Nebudu popisovat další snahy výrobců čokolád, jak se dostat k malým a mladým čínským konzumentům, o kterých vím. Nebudu také hodnotit snahy českých výrobců různých potravinových produktů, snažících se dostat na čínský trh. Snad jedna rada a jedna skutečnost stačí. Rada: Nebuď sladkým, jinak tě snědí. Nebuď hořkým, jinak tě vyplivnou. Skutečnost: Ve východní části Pekingu, nedaleko pátého okruhu chtěla otevřít, možná již otevřela, mladá Japonka, s doktorátem na téma zemětřesení, a absolventka večerního studia prestižní školy na výrobu dezertů Tokyo Seika School, Yu Qing Jia své čtvrté kafé. Láká do něj mladé do 35 let, Dezerty z Tokio. Nehledě na letitou rivalitu mezi ČLR a Japonskem. A také: Nic pro mne. Přesto jí přeji úspěch a radost. Souhlasu netřeba.

 

 

1 komentář: „Jan Campbell: Čína a čokoláda

  • 6.1.2018 (20:11)
    Permalink

    Jak je to možné, že ČLR za 40 let předhání USA a Evropu? Nebude tím, že se traduje, že čínskou povahu charaktarizují mj. především kolektivismus a rodinná soudržnost, ale také pocit povinnosti, šetrnost, vytrvalost, pracovitost, kázeň, prakticismus…? Zejména pocit POVINNOSTI mi v naší společnosti chybí.

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *