Za svobodu se každý rval po svém

Praha 9. října 2017

Znepokojující zprávy o brutální nadvládě nacistického Německa téměř v celé Evropě, napadení Sovětského svazu hitlerovskými vojsky i snahy japonské vládnoucí kamarily zlomit mocenské postavení Velké Británie a Spojených států amerických v Asii a v Tichomoří, vedly Johna Fitzgeralda Kennedyho k rozhodnutí nechat se zapsat do seznamu vojenských dobrovolníků.

Snad nejvíce ho motivovala silná vnitřní vůle, touha a odhodlání překonat osobní zdravotní neduhy a prospět své zemi. Zpočátku sloužil ve Správě námořní rozvědky ve Washingtonu. Převážnou část jeho služebních povinností a času zabíraly rutinní vojensko-byrokratické záležitosti, které ho však neuspokojovaly. Dramatické události na konci roku 1941 silně zapůsobily na jeho vlastenecké cítění. Přiměly ho podat žádost o přeložení k námořním bojovým jednotkám. Velitelství námořnictva mu vyhovělo. Za statečnost v boji později obdržel Řád námořnictva a námořní pěchoty.

Své vlasti – Československu, rozbitému a podupanému nacistickými holínkami, chtěl pomoci také Evžen Rošický. Sportovní talent od pánaboha na sobě tvrdě dřel. Pod vedením vynikajícího trenéra Otakara Jandery se učil rychlosti a vytrvalosti, potlačovat slabiny a zvýrazňovat klady. Jak jen se mu to v protektorátní době bude hodit!

„Atlet, který couvá, nezrazuje nikoho, jen sama sebe.“ Toto heslo si vypůjčil od běžce dlouhých tratí Karla Nedobitého. Řídil se jím do konce svého nedlouhého života. Chtěl v něm závodit i psát. Zatímco ve sportu hledal ideál pohybu a neohraničenou míru schopností lidského těla, v literatuře a novinařině krásu slova a zapalující hloubku myšlenky.

Mnohokrát mluvil a psal o nebezpečí fašismu. A nejen psal. Zúčastňoval se také pravidelně akcí ve prospěch trpícího Španělska, na jehož půdě – řečeno dobovým heslem – se bojovalo i za Prahu. Podílel se na pomoci německým antifašistům-emigrantům, kteří se uchýlili do Československa.

„Maminko, přišli pro mě dva páni od gestapa.“

Poslední rukopis, který zanechal 18. června 1942 na stole smíchovského bytu. On, který své popularity využíval k šíření protifašistických myšlenek, vydržel všechny výslechy. Nedostali z něj jediné jméno, neprozradil jediné spojení. Z Pankráce cesta Evžena Rošického vedla do Kobylis. Na střelnici už čekala popravčí četa.

Symbolem holocaustu se stal vězeň ghetta, respektive mučedník nacistického lágru. Jeruzalémský památník Yad Vašem toto pojetí rozšířil tím, že pojmenoval jiný druh válečných hrdinů – zachránce. Od roku 1963 se uděluje ocenění Spravedlivý mezi národy. Tento titul k 1. lednu 2016 obdrželo 26 120 lidí, z toho 115 z České republiky.

Zachránci chtěli prospět především svým pronásledovaným spoluobčanům a současně své vlasti. Nejčastěji formou poskytnutí bezpečného úkrytu, v němž se Židé schovali před zatčením, transportem či při útěku z nacistického represivního zařízení. Posloužily sklepy, skrýše pod podlahou, dvojité zdi, půdy, chlévy… Jindy postačilo zfalšování dokladů a vytvořené novém právní identity.

Jaký byl zachránce? Především musel udržet jazyk za zuby. Vždyť na něm závisely  lidské životy. Musel být altruistou, který věří, že svým postojem dokáže události ovlivnit a změnit. Těžko přesně říct, kolik nežidovských občanů dalo v sázku svůj vlastní život, aby Židům pomohlo. Mnoho zachránců bylo odhaleno a zavražděno.

Nejen o nich  se lze dočíst ve třetí letošním  čísle Přísně tajné!

(Vydává Pražská vydavatelská společnost, s. r. o., Na Poříčí 1048/28-30, Praha 1; www.pvsp.cz; příjem objednávek i starších výtisků: tel/fax: 222 718 046, e-mail: pvs@ms.ipnet.cz; nebo na adrese PVS, P. O. BOX 142, 130 37 Praha 3; objednávky předplatného do zahraničí: Mediaservis s. r. o., Paceřická 2773/1, 193 00 Praha 9; e mail: kauerova@mediaservis.cz; tel: 271 199 250)

Jana Vrzalová

 Do rámečku:

„Život by se měl podobat závodní dráze, tam nelze tolik podvádět.“

                                                                                      Evžen Rošický

„Morálka zachránců byla trojího druhu: ideová, náboženská a emocionální. Ideová morálka vycházela z etického přesvědčení zachránců a jejich představ  spravedlnosti. Soulad mezi morálním přesvědčením a činy  byl vždy součástí jejich života. Za svým přesvědčením si stáli, a proto na požádání pomáhali…“

Americká sociální psycholožka Eva Fogelmanová v knize Svědomí a odvaha

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *