Andor Šándor vydává novou knihu. Radí, jak přežít teroristický útok.

Praha 29. května 2017

Generál v záloze Andor Šándor vydává novou knihu Jak přežít teroristický útok. Podle Šándora není otázkou, jestli u nás dojde k teroristickému útoku, ale spíše kdy, kde a za jakých podmínek. Kniha je zaměřena i na další hrozby – například blackout nebo nebezpečí na internetu. Publikace seznámí čtenáře s nejčastějšími hrozbami. „Zcela nepochybně se dá sestavit základní rámec pravidel pro každého, jak se chovat za dané situace, pokud sám není vysloveně terčem útoku,“ říká autor knihy generál Andor Šándor.

Generál ve své knize mimo jiné zmiňuje, jak se chovat v případě výbuchu bomby, střelby v budově nebo auta, které najíždí do lidí. Čtenář si tedy bude schopný sestavit základní pravidla, která mu pomohou zvýšit jeho šance na přežití v případě útoku. Podle Šándora štěstí přeje připraveným.

 Šándor se věnuje i dalším hrozbám.

Obzvlášť velké nebezpečí vidí Šándor v blackoutu. „V uplynulých šesti letech byla naše země dvakrát jen velmi malý kousek od rozsáhlého výpadku elektrické energie způsobeného její nadvýrobou větrnými elektrárnami v Severním moři,“ dodává Šándor.

Knihu vydává nové nakladatelství Autreo Kniha Jak přežít teroristický útok bude první vydanou publikací nového nakladatelství Autreo, které založil bývalý spolumajitel Fragmentu Jan Eisler. „Po více než dvou letech jsem se vrátil do knižního businessu a chci vydávat kvalitní tituly ve spolupráci s předním autory,“ dodává.

Kniha bude  distribuovaná do prodeje dne  31. května 2017  – cena cca 199,- Kč

Andor Šándor je bývalým náčelníkem Vojenské zpravodajské služby ČR a uznávaným odborníkem na otázky bezpečnosti, hrozby terorismu a krizový management. V současné době působí jako soukromý poradce v oblasti bezpečnosti. Je absolventem Vysoké vojenské školy pozemního vojska ve Vyškově. Prošel kurzem řízení obranných zdrojů pro nejvyšší představitele obrany v Kalifornii, USA. Vystudoval Školu obranných studií NATO v Římě. Dlouhodobě se věnuje předávání svých zkušeností mladé generaci a dalším zájemcům. Přednášel mimo jiné na Oxford University, University of New York in Prague, Prague Security Study Institute, VŠE v Praze či na Univerzitě Karlově. Je největším odborníkem na problematiku hrozby rozsáhlého výpadku elektrické energie, tzv. blackoutu.

Jan Eisler je bývalým spolumajitelem a zakladatelem nakladatelství Fragment. V roce 2014 svou firmu prodal a nakladatelství Frangment se tak stalo součástí skupiny Albatros media. Od roku 2015 se věnuje společnosti ICV – Institut certifikovaného vzdělávání. Od listopadu 2015 do konce dubna 2017 působil jako výkonný ředitel společnosti Strabag PFS v Česku. Po více než dvou letech se vrací do knižního businessu se svým novým nakladatelstvím Autreo. V něm chce navázat na úspěšnou minulost a spolupracovat opět s předními a významnými autory.

www.autreo.cz

Rozhovor s Andorem Šándorem

Gen. Ing. ANDOR ŠÁNDOR (v záloze) je bývalým náčelníkem Vojenské zpravodajské služby ČR a uznávaným odborníkem na otázky bezpečnosti, hrozby terorismu a krizový management. V současné době působí jako soukromý poradce v oblasti bezpečnosti. Je absolventem Vysoké vojenské školy pozemního vojska ve Vyškově. Prošel kurzem řízení obranných zdrojů pro nejvyšší představitele obrany v Kalifornii. Vystudoval Školu obranných studií NATO v Římě. Dlouhodobě se věnuje předávání svých zkušeností mladé generaci a dalším zájemcům. Přednášel mimo jiné na Oxford University, University of New York in Prague, Prague Security Study Institute, VŠE v Praze či na Univerzitě Karlově. Je největším odborníkem na problematiku hrozby rozsáhlého výpadku elektrické energie, tzv. blackoutu. V soukromí patří k jeho zálibám zejména hra na bicí, kvalitní víno a špičková gastronomie.

Pane generále, proč si myslíte, že nás čeká pohroma?

Je to celkem jednoduché, když se podíváte, co se děje ve světě. Po období bipolárního světa skončilo i unipolární období, kdy jediné Spojené státy rozhodovaly věci ve světě. Dnes je ve „hře“ větší počet aktérů. Schopnost určit si společného jmenovatele bezpečnostních zájmů je velmi limitovaná národními zájmy. Islámský stát je možná poražen (nebo bude) geograficky, ale ideová dimenze zdaleka poražena není a jen tak rychle nebude. Z řady důvodů: bezprecedentně rozbitý Blízký východ, část severní Afriky, část zemí pásma Sahel, nezvládnutá a nezvládnutelná migrace, dlouhodobé problémy s integrací muslimských menšin v řadě západních velkoměst, neschopnost Evropské unie řešit podstatné problémy týkající se bezpečnosti a NATO je spíše vyprázdněnou organizací než skutečnou organizací bezpečnosti a kolektivní obrany. Politikou USA vyvolaná asertivita Ruska ve vztahu ke svému blízkému zahraničí přispívá k nestabilitě v Evropě, bohužel už blízko našich hranic. Největším příkladem je především Ukrajina. Osud EU a jejích integračních procesů se zdá být značně nejistý. Pro Českou republiku, byť jsem si vědom všech negativ EU, neexistuje žádná jiná alternativa. Už i Bismarck říkal: „Kdo ovládá střední Evropu, ovládá celou Evropu.“ Nejsme nezávislé Švýcarsko, Švédsko, Norsko… Buď budeme „patřit“ Německu, nebo do sféry Ruska.

Ve Spojených státech se stal prezidentem Donald Trump. Jaký si myslíte, že to bude mít dopad na Evropu a její bezpečnost?
Donald Trump je jednak kritizován za to, že plní své předvolební sliby, na jejichž základě byl zvolen, a jednak jeho administrativa vykazuje řadu problémů. Odráží se v ní nezkušenost s politickým establishmentem USA, který mimo jiné podtrhuje to, že nejen Česko, ale ani USA se nedají řídit jako firma. Trump se bude snažit prosazovat heslo „Amerika na prvním místě“ mnohem více, než to dělali jeho předchůdci. Zda může uspět ve svém „boji“ proti globalizaci, ukáže jen čas. Ukáže se i to, zda to USA nepoškodí víc než současná situace. Dnes nikým nepodložené neidentifikovatelné použití chemických zbraní v Sýrii umožnilo Trumpovi ukázat jeho kritikům, že není ruskou loutkou, což mu může paradoxně pomoct se sbližováním s Ruskem samotným. Do jaké míry se mu zalíbí válčení, nebo ne, je otázkou času. Útok na syrskou základnu stále považuji spíš za symbolické gesto než za začátek nového konfliktu. A je také smutné, že české vládě musí říct prezident Trump, že bychom neměli zanedbávat svou vlastní armádu.

V čem spočívá neschopnost Evropy (Evropské unie) vytvořit opravdovou bojovou sílu?

  1. EU je příliš velká a má příliš rozdílných zájmů jednotlivých členů, což prakticky vylučuje schopnost podniknout realistické kroky.
  2. Armáda je vždy odrazem zahraniční politiky státu a hodnocení vnitřní bezpečnosti, jinými slovy reaguje přesně na zájem státu. Evropská unie není stát. Evropská komise není vláda. Neexistuje občan EU. Pokud má dojít k jakýmkoli integračním procesům jak ve výstavbě armády, tak ve výzkumu a vývoji, je to spíš o tom, kdo se vzdá svého vlastního zájmu na úkor zájmu někoho jiného.
  3. Není vůbec jasné, jak by ozbrojené síly EU fungovaly bez zpravodajského, logistického a technického zabezpečení USA. Např. v roce 2011 byli Britové a Francouzi schopni bombardovat libyjský režim Muammara Kaddáfího pouze několik dní a pak už potřebovali pomoc USA. Příklad hovořící za vše: jak můžete mít společnou evropskou armádu, když Italové tehdy ani neumožnili přistávat Britům a Francouzům na svých letištích?

Byla by naše vlastní armáda schopná nás ubránit v případě napadení?
NE!

A můžeme se automaticky spolehnout na pomoc vojenské síly od kolegů z NATO?
Naši politici se minimálně od roku 1999, kdy jsme vstoupili do NATO, zaklínají článkem 5 Severoatlantické smlouvy, který je interpretován tak, že útok proti jednomu je útokem proti všem. Bylo by dobré, aby si Washingtonskou smlouvu přečetli celou. Ta totiž ve svém článku 3 říká, že povinností každého státu je být tak připraven, aby se byl schopen bránit sám, než mu přijde pomoc. Nikde ale není napsáno, v jaké formě ta pomoc bude realizována. Takže, jak píšu ve své knížce „Čeká nás pohroma?“, můžeme dostat například od Polska třeba pět vagonů ešusů… Od roku 2005, od kdy je česká armáda plně profesionální, jí stále chybí jedna brigáda a další dvě nejsou na plných počtech. Všichni to vědí, ale nikomu se s tím nepodařilo nic udělat. Profesionální armáda byla konstituována na základě dvou až neuvěřitelných premis: 1. Mladí lidé nejsou ochotni bránit svoji zemi. 2. Nejsou ani „fit“, aby ji mohli bránit.

Které trendy považujete ve vývoji naší bezpečnosti za negativní?
Trend výdajů tohoto státu na ozbrojené síly to jasně ukazuje. Místo slibovaných 2 % HDP je to dnes 1,08 % – s vidinou dosáhnout slibovaných 2 % kdovíkdy.

Říkáte, že není otázka, ZDA v Praze nebo jinde v České republice dojde k teroristickému útoku, ale spíš KDY, KDE a JAK. Proč si to myslíte?
Žijeme v EU v rámci Schengenského prostoru, kde se ti lidé, kteří nám chtějí ublížit, mohou velmi volně pohybovat. Nelze vyloučit, že tím, co se dnes odehrává ve Franci, Británii, Belgii, Švédsku…, se nemůže inspirovat nějaký pomatenec, který se rozhodne pomstít za domnělé nebo skutečné bezpráví, anebo TO prostě jen tak udělá. Značný nárůst používání především nákladních aut k útokům na chodce je velmi nebezpečným fenoménem a trendem, kterému nelze téměř nikdy stoprocentně zabránit. Populistické podněcování, xenofobie a islamofobie ze strany některých politiků může vést k radikalizaci jinak vcelku klidné asi 20 000 muslimské menšiny v České republice. „Nabízet“ je pravicovým extremistům jako náhradu za řešení romské otázky je cesta do pekel.

Chystá se vydání vaší další knihy. Tentokrát půjde o návod, jak přežít teroristický útok. Lze vůbec dát takový jednoznačný obecný návod?
Jinak bychom to nepsali. Zcela nepochybně se z té knihy dá sestavit základní rámec pravidel pro každého, jak se chovat za dané situace, pokud sám skutečně není vysloveně terčem takového útoku. Budete-li například ve vlaku metra s útočníkem, pak vaše šance jsou přímo úměrné tomu, jak daleko od něj stojíte…

Komu bude vaše kniha určena?
Myslím si, že to nemá žádné omezení. Všem těm, kteří vnímají nebezpečí tohoto světa, které je mnohem větší, než si myslíme a připouštíme. A všem těm, kteří se chtějí dožít vysokého věku.

Budou v knize rozebrány i jiné hrozby než teroristické útoky?
Za obzvlášť důležité, byť se to nemusí zdát důležitým hloubkou popisu, považuji chování dětí na internetu. Rodiče by měli svým dětem vysvětlit, že svět virtuální na internetu je stejně tak nebezpečný jako svět reálný. Knížka se poměrně podrobně věnuje tomu, jak si počínat při tzv. blackoutu. Krizi, která není vymyšlená, která je velmi reálná a která by zasáhla obrovský počet obyvatel. Pokud v EU ročně zemře při nehodách na silnicích 25 000 lidí, při teroristických útocích pár stovek (a tím to nijak nesnižuji), pak blackout v Česku by velmi negativně ovlivnil život několika milionů osob. Jedna část knihy popisuje, co dělat a jak se chovat v zemích, které jsou do jisté míry oblíbenou turistickou destinací Čechů a zároveň jako celek nejsou příliš bezpečné. Např. Egypt, Tunisko, Mexiko…

Jaké hrozby se nejvíc bojíte a která hrozba by měla největší následky?
Jednoznačně zmíněný blackout. V uplynulých šesti letech byla naše země dvakrát jen velmi malý kousek od rozsáhlého výpadku elektrické energie způsobeného nadvýrobou elektrické energie větrnými elektrárnami v Severním moři. Bylo jen štěstí, že se v Evropě propojená přenosová soustava nerozpadla.

Kdo by si měl vaši knihu koupit a proč?
Každý rozumný člověk, který chce svůj život prožít v relativním bezpečí a nechce se spoléhat jen na stát. Ten mu sice nějak někdy pomůže, ale každý by měl rozhodovat o svém životě sám. Především sám! Nečekat, že za něj někdo něco udělá. Knížka mu dává docela dobrý návod, jak to udělat.

Text: Jan Eisler, Kateřina Žídková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *